úterý 30. prosince 2014

Začít znovu

S každým novým rokem přijde zjištění, že něco nebylo tak, jak jsem chtěla. Logicky. Jenomže možná to je logické jenom proto, že moje cíle a předsevzetí jsou něco jiného, než vlastně chci. Protože proč by se pak dělo všechno to ostatní?  Proč by se přes ty zdánlivě špatné věci stávaly ty zázraky, které mi vždycky otevřou oči a já zjistím, co nového nebo hluboko zahrabaného ve mně je? 
Našla jsem svůj zápis ze ze 17. ledna (ještě stále tohoto roku), co jsem si napsala do diáře - chci být nějakým způsobem šťastná, nenadávat sprostě, vydělávat, být nezávislá, být volná, být milována, milovat, být sama pro sebe úspěšná a hlavně bezvýhradně oddaná Bohu...vlastně chci stále to samé, jenom mi tak trochu dochází, že k těmto většinou nedefinovatelným pocitům nedojdu svým seznamem předsevzetí - zhubnout na 58 kilo, mít vyznamenání, najít si dobrou brigádu, přečíst 50 knih...
To jsou totiž jen moje zkreslené představy o tom, že až tohle budu mít, tak...Ale ono nikdy nic. Jenom si to můžu odškrtnout malým tick, ale vždycky objevím to štěstí, svobodu, pravdu a něhu někde s ranní kávou v roztrhaných džínech v zapadlém parku na lavičce, knížkou v ruce a sluchátky v uších anebo v nejabsurdnějších situacích dne. 
Ono si to totiž nejde naordinovat. Ono to asi prostě chce nechat život plout trochu bez urputného řízení a umět přijímat to, co přišlo, umět být otevřený, ale zároveň znát své hranice. Život je cesta a my všichni se na ní občas trmácíme, občas poskakujeme, tancujeme, běžíme, bloudíme, bloumáme nebo okouníme.

beginagain.com

Teď je tu nový rok a opět moje touha začít znovu. A myslím, že zase jedním rokem poučena si jako první do nového diáře nebudu psát, že chci zhubnout a dokonce si ani nenapíšu, že chci udělat maturitu a dostat se na vysokou, protože věřím, že my všichni jsme dostali do vínku něco, co je naše nadání, naše vnitřní já, s kterým můžeme pracovat a pokud se snažíme opravdu snažíme, co jen můžeme a jsme si jistí, že jsme tomu všemu dali vše, co jen máme, tak je pak úplně jedno, čeho jsme podle konvencí světa nebo norem lidí dosáhli. 

A co teda chci v roce 2015?

  • pořád překvapovat (i sama sebe) jako doteď - nejen šílenými nápady, ale změny názorů a neustálými analýzami všeho a všech
  • hledat neustále něco nového, včetně masterplánu
  • malovat, protože je to ta neuklidňující věc na světě, ze které (někdy) vznikne krásná věc
  • číst mezi řádky 
  • číst básně, ať žije Bondy!
  • užívat si proces - nebažit tak po cíli jako po cestě, která je to nejvzácnější
  • tancovat se sluchátky v uších i mezi lidmaa užít si každej boží den 
  • psát a psát a pořád jenom psát, protože co je psáno, to je dáno
  • pochopit už konečně, že vždycky jsem vlastně sama, i když se snažím hledat jistoty ve věcech, lidech, pocitech druhých, tak nakonec zbudu jenom já, já samotná, se svým srdcem, svými rozhodnutími a svým svědomím a je to tak dobře!


A teď když to zpětně pročítám svůj deník 2014, tak samozřejmě narážím na ty hrůzy a smutný věci tohoto roku, ale těch lepších je víc! A tak se rozhodně musím podělit o to nejlepší z roku 2014: 


Nejlepší filmy, co jsem letos viděla
  • Mommy
  • Fair play
  • Chlapectví
  • Mafie vraždí jenom v létě
  • Lásky čas
  • a včera také na poslední chvíli Begin Again
Nejlepší divadelní zážitky
  • Labutí jezero ve Státní opeře 
  • MCHS od divadelního souboru KÁŤAjeBÁRAjeSKÁLA
Nejlepší akce 
  • Mezinárodní filmový festival KV (a Jaggermaister v deset ráno)
  • Koncert Republic of Two
  • Koncert Zrní 2x!!
  • Wolkrův Prostějov a moje objevená láska k poezii!
Nejlepší písničky a kapely 
  • Troye Sivan - Happy Little Pill 
  • všechno od  The Neighbourhoods
  • Jana Kirschner a Korben Dallas - Spolu
  • Jessie Ware - Say You Love Me
  • OneRepublic- Love Runs Out
  • Active Child - Silouhette
  • Angus and Julia Stone a jejich nové album
Nejlepší knížky, co jsem letos přečetla
  • Hannah Kent - Agnes
  • Milan Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí
  • Jean-Michel Guenassia -Klub nenapravitelných optimistů
  • Barbora Šťastná - Šťastná kniha
  • Petra Soukupová - Marta v roce vetřelce
  • Paolo Giordano - Osamělost prvočísel
  • Jojo Moyes - Než jsem tě poznala
  • Jan Novák - Zatím dobrý
  • Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně
  • Teodora Žurková - Dubnování
Největší prozření 
  • Španělsko- Costa Brava a poznání toho, co je žít právě v té vteřině, která právě je a umět si jí pořádně užít, tancovat, vypadat sexy, usmívat se téměř pořád
  • Tábory s dětmi - člověk, i když sám zažívá strašné věci a připadá si na dně, tak může být užitečný a pomoci těm, kteří to potřebují nejvíce a sám si tak připadat na živu a k něčemu!
  • Umístění mezi deseti v republice v literární soutěži a moje rozhodnutí nikdy nepřestat psát
  • Poema v Berouně a moje rozhodnutí nikdy nepřestat být sama sebou
  • A samozřejmě také založení tohoto blogu, druhého mu bude půl roku!! ♥ díky, že čtete!

♥KRÁSNÝ NOVÝ ROK VÁM VŠEM!♥









PS: Dlouhý to bylo, co? 
PSS: Bude hůř...
PSSS: Kecám...
PSSSS: Nejspíš...♥

pondělí 22. prosince 2014

Život je stylovej

Dneska jsem vstala ve dvanáct a za hodinu mi jel vlak do "velkoměsta". V rámci lenosti jsem se oblékla do tepláků a trička a šla na půlhodinovou snídani. Pak jsem rychlostí blesku obstarala hygienu a dovršila lenost tím, že jsem si přes ty věci na doma natáhla jen svetr, bundu a obula boty a, už tak se zpožděním, letěla na vlak.
Ale už když jsem si přetahovala přes hlavu ten svetr a velmi správně tušila, že na ten vlak zase poběžím jak pitomec, tak jsem věděla, že je to vlastně děsně super. Teda ne, že by mě zrovna dvakrát těšilo hned "po ránu" běžet nebo se nestihnout nalíčit, ale vždycky, když něco vyjede mimo plán a člověk musí improvizovat, tak v tu chvíli cítím, že konečně zas žiju - použiju mozek a něco vymyslím, má to díry a většinou je to tak idiotský, že bych možná radši měla sedět doma, ale má to grády!
http://laurenconrad.com/

A když si takhle vyjdu v teplákách a bobkem (jako z vlasů) na hlavě v sešmandanejch botách, za který by mě ortoped asi poslal do..., tak si do uší pustim nějakou děsně povzbuzující píseň s rytmem, co strhne k tančení a představování, že jsem ve filmu Sofie Coppoli a cejtim ten pulzující rozmanitej svět. Já stojím v něm, jsem jeho součástí a v tom svým červeným svetru s norským vzorem do něj vlastně zapadám a nezapadám zároveň. Uvědomuju si, jak je život plnej protikladů a oxymorónů a nikdo není černobílej. Jak je život tim děsně stylovej.
Přestože se móda mění každou chvíli a každou chvíli frčí něco jiného, tak ta stylovost zůstavá - jen není konstantní, pořád se vyvíjí. A je tak nějak ve všem. Nejenom v nově opravených domech a krásných kavárnách a teď i po ulicích plnejch světýlek za okny, v oknech, před okny a kdoví ještě, ale i v oprýskaném karlovarském nádraží, v lavičkách počmáranejch od pánů writerů, ve frontě v Globusu (ano, tam se hledá hůř, ale je tam...). Protože i "hnusný" místa jsou vlastně srdcovka, už jsme si na ně zvykli, už se staly stálicí a když se změní, tak je to vlastně tak trochu zrada. Vážně - v učebně češtiny tabuli, která byla taky tak hezky "hnusná" - skoro se na ní nedalo psát a přečíst to kostrbaté písmo se dalo jen s desetivteřinovým mhouřením očí, vyměnili za novou čistou hladkou  tabuli. Na jednu stranu samozřejmě - wow nová tabule, ale na druhou - kde je ta stařenka? Kouzlo už vyprchalo, jak pára nad hrncem. 

Myslím, že všichni jsme součástí něčeho kouzelného a naše životy jsou stvořeny z maličkostí - ano, i to už je fráze, asi proto se přikloním k upřesnění - život je tvořen blbostmi, kravinami, až bych se nebála říct píčovinami, protože to uvědomění, že žijeme, dýcháme, že jsme vlastně šťastní, i když jsme si před chvíli připadali absolutně na dně, přichází v idiotských chvílích na popud zvláštních okolností.




Proto přichází rady alá Žena a život: Užívejme si víc, buďme víc spontánní v hloupých chvilkách, buďme více obyčejní, lidští, zamilovaní, vyjadřujme častěji lásku, poslouchejme víc hudbu, stůjme si víc za svými názory a buďme otevření všemu, co nám život nabízí, nebojme se dělat chyby, které nás posouvají dál, pijme více víno, nechoďme tak pozdě spát a nepijme svařák, když máme jít za deset minut do autoškoly...

♥ KRÁSNÝ KONEC ROKU ♥ BUĎTE ŠŤASTNÍ!

neděle 14. prosince 2014

Kašel a Keira

Kašel mě našel

Kašel mě našel.
Aby pošel.

Konec kašle v nedohlednu
skončím s chrchlem možná v lednu


Jo, chřipku mám já. Mám pocit, že jsem si na břiše vykašlala už nejmíň pekáč buchet, na bolest v krku jsem si pro jistotu koupila ten paralyzer ve spreji, takže ho vlastně už necítím a o rýmě ani nemluvím.
Vždycky, když jsem nemocná, tak jsem v podstatě dost ráda, protože tyhle časy, kdy si můžu dovolit být týden (i více!) zavřená doma, začínají mému životu dávat sbohem. Jenomže přestože si vždycky tak naivně myslím, že stihnu dodělat to, co jsem nestihla do té doby, dočtu vše, co chci a budu to mít z krku a budu si moci jen užívat, tak OMYL! 
Takže co tak asi dělám:

  • JÍM A PIJU- cokoli a pořád - favoriti jsou - krupicová kaše, plněná paprika mletým masem, tisíce mandarinek, skořicový čaj, kakao se šlehačkou
  • SERIÁLY - teď momentálně ujíždím na Až po uši od Hřebejka
  • FILMY - spíš tak brakuju to, co na Vánoce dávat nebudou, takže starý filmy - Kdo chce zabít Jessie?
  • TV - jo, nic nedávaj, ale už teď znám program nazpaměť- takže kdy už začne na Markíze House?
  • ČTU - dobře, flákám to, ale čtu - trochu psycho Pírko a Zvláštní smutek citronového koláče, po čemž dostanu vždycky hlad, takže se vracíme k bodu číslo 1



Dále... informace, že Keira Knightley, moje nejoblíbenější herečka, která exceluje ve filmech jako je Pokání, Anna Karenina Láska nebeská, čeká miminko, mě tak učinila šťastnou, že mě skoro přestalo bolet v krku (...ale fakt teda jen skoro). Byla jsem tak šťastná, jako kdybych s K.K. chodila každou neděli na čaj s máslovými sušenkami....což ovšem pravda není...škoda...

StylBizPortal/flickr.com

Připadám si to trochu zvláštně, když se pokaždé nadchnu pro cizí milostné vztahy. Dokážu to s oběma prožívat až do posledního dechu. Ať už je to v reálném životě nebo v předem napsaném scénáři té nejdebilnější telenovely. Navíc přeju tu lásku i lidem, které v podstatě vůbec nemám ráda nebo jsou mi absolutně nesympatičtí. Přesto chci, aby byli spolu šťastní, napořád, aby měli spolu krásné děti, dům u jezera...
Myslím si totiž, že všichni potřebujeme v životě aspoň kousky pohádky, šťastných a zamilovaných konců, které jsou tak kýčovité, až zraky přechází, stojí jen na základech pravdy, důvěře, lásky. Že potřebujeme věřit, že ačkoli musíme překonat mnoho překážet, tak pak přijde zasloužený život se štěstím, jako v Pýše a předsudku. A je jedno, jak moc je to naivní, jak moc je to bláznivé a dětinské. Přejme si to a přejme to i druhým, když ne s potěšením, tak aspoň s vědomím, že karma jistojistě funguje....

Tož asi tak...pa!





PS: Keira určitě bude mít kluka!

neděle 7. prosince 2014

Předvánoční kocovinka

Dneska jsem se rozhodla, že můj včerejší večírek je již považován za vánoční. A to z jediného důvodu - jak začínám pociťovat stárnutí, už nevydržím trdlovat do pěti ráno v absolutní letargii - a tak si dám do Silvestra zdravotní pauzu a nevypiju ani deci...snad.
Ale musím teda nepokrytecky uznat, že mi taková akce chyběla. Jo, chyběla mi trapná párty, kdy vždycky nakonec skončím někde sedící a vypalující jedno cigáro za druhým a připadám si, že jsem z Marsu. Kdy čumim po lidech a směju se těm lacinejm pokusům někoho sbalit nebo bejt sexy a nejradši bych se přemístila na nějakou dekadentní párty v pařížském stylu ve 20. létech - pila šampaňský, měla boa, měla z vlasů skládaný vlny, rtěnku do srdíčka a kouřila ty balenky, jak vyjely Kodetovi z velbloudího zadku v Pelíšcích...




Ovšem ráno jsem se opět probudila s tím známým mišmašem v puse s příchutí všeho alkoholu i kuřiva. Kdybych se šla umějt a odlíčit (jo, neodlíčila jsem se!!...proč já vlastně čtu to Elle, když stejně nakonec vypadám pokaždý jak panda...), tak bych možná ještě měla docela normální den, ale já si oblíkla to smradlavý oblečení, nazula podpatky (!) a šla s tátou nakupovat.
Z výběru jednoho dárku se stalo čtyř hodinového běhání po všem karlovarských nákupních centrech, kdy se postupně začal projevovat můj zbytkový alkohol v podobě zpěvu do balícího papíru, tancováním a skoky na jedné noze.
Ale stěžovat si nechci, protože jsem poprvé tento rok mezi těmi regály v Pompu pocítila tu vánoční náladu. S vůní mandarinek, skořice, svařáku a čerstvý vánočky s kakaem ráno, když sněží.
Začala jsem mít chuť si konečně obléct svoje nové pyžamo, upéct si tu vánočku, a do misek si nandat mandle a sušený švestky, nalít si Kofolu, koukat se z okna, jak sníh klesá k zemi, a pak se podívat na všechny staré i nové pohádky, vánoční filmy...
A nezkazilo mi to ani to, že ačkoli jsem si se svým otcem dosti podobná, tak mě neustále někdo považuje za jeho milenku. Paní na lavičce vypadla málem z pusy houska, jak se snažila rozluštit, co to jako mezi námi je... vždycky přemýšlím, jestli vypadám já víc jako zlatokopka nebo on jako (slušně řečeno) chlápek v druhý míze...

flickr.com/Nehuén Mingote Kisler

Nejlepší a nejdojemnější scéna

Best of vánočních filmů ♥

  • Láska Nebeská
  • Prázdniny (ty s Cameron Diaz...ne, to není ta černoška v Puppu...)
  • Pelíšky
  • Anděl Páně
  • Anastázie
  • Hledání Země Nezemě 
  • Deník Bridget Jones 
  • Sám doma 1, 2 (trojka fakt ne...)

Už aby ty dva tejdny utekly...




PS: A jelikož moje animované vzdělání končí u Hledá se Nemo, rozhodla jsem se si pustit Ledové království...snad z toho nezblbnu...