neděle 31. prosince 2017

Všechno bude jako v roce 2018

Posledních pár hodin roku 2017 a dneska to nějak se mnou nic nedělá. Každý rok mám tendenci rok hezky uzavřít. Dočíst rychle všechny rozečtené knihy, uklidit si ve stole, dodělat všechny todolisty a začít hezky nanovo. Dnes jsem se ale při ukládání starého diáře jenom začetla do všech těch starých diářů a deníčků, které jsem si v minulých letech vedla. Dlouho jsem se tak nezasmála, necítila trapně, ale nejvíc mi mě bylo vlastně líto. Jakýma blbostma jsem se to zaobírala!
Kéž bych si mohla zpětně vysvětlit, jak rychle na všech problémech, hádkách a někdy i lidech přestane záležet. Zároveň bych si chtěla říct, že nikdy nebudu nohatá barbína, která mluví jen když je tázána. Že nikdy nebudu příliš oblíbená v kolektivech a většinu žití propřemejšlím nebo propíšu. Ale ráda bych si řekla, že mi to začne rok od roku míň vadit, začnu to mít dokonce ráda. A že to, co jsem si tenkrát tajně myslela a zapisovala, začnu říkat a žít podle toho. 
Ale do minulosti se v tomhle uspořádání světa holt vrátit nejde. Máme jenom přítomnost a budoucnost, ale i s tou přítomností je to ošemetný, protože tahle moje přítomnost je ve vteřině minulost, že jo... takže dejme tomu, že zbyla jen budoucnost, což samo o sobě není málo!

Rozhodla jsem se, že si napíšu dopis do budoucnosti. Je na to taková stránka na netu, kde to napíšete a za rok (3 roky nebo 5 let) vám pošlou e-mail s tím dopisem. Já jsem holka nedočkavá, takže 5 let by na mě bylo asi moc. 
Docela mě to nadchlo.  Trochu jsem v něm popsala, v jakém rozpoložení se teď nacházím a co si myslím, ale hlavně jsem napsala, co si myslím, že bude!
Možná se příští rok zase zasměju, jak jsem byla naivní, ale kdo ví. Rozhodně ale nebude nic, jak je teď, tím jsem si víc než jistá.

Ten vývoj, ten proces, je zvláštní. V něčem se člověk za ty roky našel, něco pořád hledá, v něčem se točí neustále dokola a nemůže z toho vypadnout, nemůže to uchopit natož pochopit.
Všechno bude jiný, zároveň stejný, nový, zároveň starý, starší, šílenější, hlubší, delší. Všechny moje  bývalý články (včetně tohoto) mi budou připadat jako snůšky blbostí, který mi ale nezbude než přijmout. Jako součást každodennosti. Jakou součást atmosféry roku 2017 = zoufalý míjení. 

Tak krásný nový rok 2018! Ať je všechno takové, jaké to nikdy nebylo ♥








PS: Sudej rok!! Jupííí

čtvrtek 14. prosince 2017

Vánoce pro Ježíše

Vánoce, vlastně celý advent, jsou bezkonkurenčně nejkrásnější část roku a já k nim mám z mnoha důvodů opravdu velmi specifický vztah.
Celá ta milá atmosféra a vůně mandarinek, svařáku, skořice a jablek je nednoduše podmanivá. Vlastně celý prosinec je takový velký vanilkový rohlíček natřikrát obalený v cukru a zapitý kakaem. Někdy ale právě zabalená do světýlek s měkkým žlutým světlem, omámená jehličím a svíčkami a kreativně vyčerpaná z vymýšlení dárků skoro zapomínám na tu podstatu Vánoc a proč je vlastně slavím.
Tady v Madridu je ta vánoční atmosféra trochu potlačená; už protože je tu přes den deset stupňů a místo koled pořád hraje Despacito, takže mám jaksi šanci se trochu víc zamýšlet nad tím svým "vánočením". 



Poslední měsíce jsem to s Bohem měla trochu složitější. Na jednu stranu jsem  si uvědomovala, jak strašně moc mi žehná, jsem si jistá tím směrem, kterým jdu, na stranu druhou mi chybělo nadšení a byla jsem velmi vlažná, když jsem o Něm měla například mluvit nebo i přemýšlet. A upřímně mě to velmi trápilo i protože jsem věděla, že ta boží laskavost se ze mě ztrácí a začínám zase navlékat své staré masky a brousit ochranné hroty - drsnost, sebeironii, vulgaritu. Kdykoli jsem si vzpomněla na dobu, kdy jsem se nechala pokřtít a byla do Boha doslova a do písmene zamilovaná, chtělo se mi brečet. 
Jenomže teď jsou Vánoce a slavíme ten největší dar života - narození! Slavíme ten nejdůležitější, nejsvatější a nejdokonalejší život, který kdy kráčel po této planetě. Narození Ježíše je tak moc úžasný dar, že mě to neuvěřitelně válcuje a boží laskavost zase pomalu obrušuje moje ostré hrany a já jsem naměkko. Mám takovou chuť děkovat, zase o Něm mluvit, sdílet to (proto to i píšu, že jo) a hlavně vědět, že všechno, všechno to krásný (a nejen o Vánocích) je od Něj! Takže message =  Slavme na oplátku Vánoce pro Něj ♥ a ne pro všechny ty parády kolem.






Španělské okénko: 

Ve Španělsku se dostávají dárky až 6. ledna na Tři krále. Když jsem to říkala mé drahé N., ona na to řekla: "Nic logičtejšího jsem v životě neslyšela!" A je to fakt. Konečně něco, co ve Španělsku dává smysl ♥




PS: Chybí mi brněnský kostely ♥
PSS: A chleba.

středa 6. prosince 2017

Mad Madrid

Dneska jsem snědla šestou čokoládku z adventního kalendáře (já vím, je mi 22, ale jsem daleko a není tu ani sníh, pochopte!) a zbývá jen 12 dní do odjezdu.
A bude se mi vážně asi děsně stejskat! Možná to podle blogu tak nevypadalo, protože krize byly, co si budeme povídat, a možná virtuálně převážily to dobrý, ale ve výsledku jsem nadšená ♥. Všechny ty divnosti a jinakosti, který mi ze začátku vadily, možná mě až děsily, vytváří neopakovatelnou atmosféru. On je totiž Madrid tak šílenej, až je vlastně skvělej! A celkově Španělé jsou vážně úplně jinde a občas je fakt bizár, co se tu děje, proto mám takovou oblíbenou větu, která to tak trochu před ostatními, neznalými situace, ospravedlňuje - To je tady normální... Mít fiestu celý týden, když je svátek jenom ve středu? To je tady normální. Jet na kole po čtyřproudovce a mít k němu ještě přivázanýho psa? To je tady normální. 

metro

Nevím, jestli ho navrhovali leváci nebo dřeváci, ale jezdí obráceně. Vždycky čekám metro zprava a ono přijede zleva, eskalátory jsou jednou tak a jednou tak, asi jak se architekt vyspal, ale zas se může stát i nalevo a nikdo si nemyslí, že jste vidlák. 
Dál - metro se děsně courá, to i šalina ve výluce jede rychlejc. Občas se v tom tunelu i úplně zastaví a to já, starej klaustrofobní hysterik, kterej vidí teroristickej útok za každým vousem, moc nedávám. Ještě je tam navíc děsnej hic a když je takhle k večeru narvaný jak indickej vlak, i kuřeti na rožni je proti mně zima.Jezdí si taky jak chce a většinou s dlouhýma prodlevama. Ale běžel tu někdy někdo, aby ho stihnul? 
Jednou. 
Já.
Je to jednoduše pražský metro obráceně. 



angličtina

O angličtině jsem se už zmiňovala, ale to jsem ještě úplně nevěděla, že Španělé se angličtiny doslova a do písmene děsí. Po větě Do you speak english? zvednou ruce jako byste na ně mířili pistolí a začnou koktat Inglés? No, no, por favor. Což je mi vlastně sympatický, protože já pak můžu trapně říkat náhodný španělský slova, nebo se nebát používat tatarskou angličtinu.
Ale bizár je, že po celým Madridu jsou samý anglický školy. Vážně, na každým kroku. Kdo do nich chodí, je mi stále záhadou.

čas

"Čas je relativní," řekl Španěl a přišel o hodinu později. Kam se hrabou naše akademické čtvrthodinky, tohle je vážně nářez. Já teda taky nejsem zrovna extra organizovanej člověk, ale na tohle nemám. Třeba mi máme začít školu v 10. I to je už hodinka poměrně přívětivá, ale myslíte, že jsme někdy v 10 začali? Dost těžko.
Celkově je to tu časově posunutý. Když v osm ráno ve všední den vylezete na ulici, nikde nikdo, jenom pár totálně ospalých Mexičanů, kteří mají šichtu v McCafé. Je to jako u nás v šest ráno. Takže před devátou tu nemá vůbec cenu začít fungovat. A na to se ale rychle a sakra dobře zvyká. Stejně jako na to, že největší zábava začíná po půlnoci a chodit spát ve tři ráno standard. Včetně dětí - v osm večer se teprve začíná chodit na hřiště (co by na to řekla soudružka Zubatá?).
Ale má to i výhody. Třeba v Lidlu mají zavírat v devět. Já si tam včera v půl desátý kupovala mlíko a fronta byla až k mražený zelenině. No, na fronty bych málem zapomněla. Od tý doby, co tu jsem, mi nevadí stát fronty. Ty lidi jsou totiž tak v klidu! Nikdo neklepá na hodinky, nekontroluje stokrát mobil, nenadávají prodavačkám. ♥ a pusinku na čelíčko za tohle!

pohodinda

Co můžeš udělat dnes, nedělej nikdy. A máš klid. I když někdy mám pocit, že jim to ta lenost spíš komplikuje, ale i to je pořádně nakažlivý. Už mi z toho asi trochu hrabe, když přeju kamarádkám o měsíc dřív k narozeninám... ale co, aspoň jsem to udělala, že jo ♥





nevypočitatelnost

Myslím, že právě nevypočitatelnost vystihuje Madrid a Španěly asi nejvíc. Nikdy nevíte, co vás čeká, protože buď to bude úplně hvězdný, anebo totál propadák, nic mezi tím. Prostě šatnu v baru zaplatíte kartou, ale na čistej stůl v restauraci abyste si najali detektivní kancelář. Jeden den je teplo, že jdete v tričku a druhý den vytahujete zimní bundu.  Totálně nádherná Španělka navoněná vším možným začne soply tak tahat z paty, že nevíte, jestli jí nehodíte šavli rovnou pod nohy. #odezdikezdi #tojetadynormalni


Enrique

A nakonec tak trochu můj osobní bizár. Tichý!!Španěl, který umí anglicky!!, který dělá doktorát z výtvarného umění!!, který vám najde a půjčí knihu o všem, na co si vzpomenete, domácí kutil, který vám snese modrý z nebe, když vám tím udělá radost, to je Enrique, po M. ten nejlepší spolubydlící na planetě Zemi! 
Dostane k Vánocům Švejka ve španělštině.








PS: Asi jsem si zvykla nebo co♥