Doteď vlastně nechápu, jak to mohlo vyjít a jak jsme tenhle opilecký sen, kdy jsme naprosto nadšeně vymyslely, že pojedeme na dovolenou (i když původně do Turecka, ale jelikož jsme se nechtěly vracet rodičům po částech, tak jsme to nakonec "přemyslely" na Španělsko) a půl roku s jistotou každému tvrdily, že prostě jedeme! I když jsme kromě Espani a peněz (a i to nebylo jisté) nic vybraného neměly až do týdne před odjezdem!
Ale nakonec jsme ten náš super last minute splašily a já tak mohla zažít svá krásná poprvé:
- jet na dovolenou jinam než po 11 do Itálie (i když tam to je prostě ♥)
- být ve Francii (i když povětšinou jen na benzínkách) a projet Lyonem
- bydlet v hotelu all inclusive a cpát se až k prasknutí (stydím se...ale ne moc)
- opít se nehorázně z tequily a spát čtyři hodiny ve vaně s ledovou vodou
- líbat se s super Angličákem, který neuměl tancovat a na oplátku zjistit, že já zase neumím anglicky (i když jsme vlastně moc nemluvili...)
- jet do Barcelony, která je prostě INCREÍBLE!
- pojmenovat celý personál jmény z mexických telenovel- Carmen, Mário, Fabio, Luisa, Juanita, Mercedes, Rodriguo....
- konečně si pořádně zatancovat!! na všechny španělský hitovky od Shakiry, JLo, Enriquého... v hodně velkým stylu!
- opalovat se nahoře bez (stydím se...když to píšu... tak ještě víc)
- poslat pohledy předposlední den... ups...
Ale proč to tu vlastně všechno píšu? Samozřejmě chci sdílet své zážitky a ráda a bez ostychu se pochlubím, ale hlavní je to, že jsem tuhle dovolenou pochopila, co je to vlastně to prožívat něco naplno!
Ono všechno, co píšu, bude totiž vypadat jak z Ženy a život v článku - Jak uchopit svůj život, ale musím říct, že není lepšího pocitu, než když se klišé stávají skutečností. Když přeskočíte hranice trapnosti a jste v bublině vlastního prožitku a jeho nespoutaného kýče.
Já jsem opravdu prožila každou chvíli, tak jak jsem chtěla, zažila jsem úžasnou symbiózu se svou spolujezdkyní!! a připadám si trochu jako v americkým filmu, když hraje písnička a člověk vidí jen ty záběry ze všech zážitků, který jsou tak nabušený emocema, že si člověk jednoduše uvědomuje, že prožil něco zásadního, úžasnýho.
Nejen Španělé mi dali možnost se flinkat, loudat a poprvé si vážně, jistě a čestně můžu říct, že jsem na nic nemyslela a nasávala štěstí a inspiraci a největším problém byla leda kocovina před odjezdem do Barcelony.
Poslední týdny před odjezdem pro mě byly opravdu nejtěžší v životě a i tenhle návrat do reality není zrovna lehký, tak se teď můžu aspoň vracet ve vzpomínkách!! Španělsko bylo požehnání, který cítím až do morku kostí!!! ♥
!!!!!! FIESTA FOREVER !!!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat