Chci začít zase psát, tak píšu. Psaní je to jediný, co jde dělat ve chvíli, kdy chci zase psát. Často ale věci odkládám, čekám na znamení, jasně danou příležitost nebo něco nahodilýho. Možná proto nemám psa, žádnej se ke mně ještě nezatoulal.
Young adult
Dejchám. Na józe nádech zhluboka, při běhu divoce, s cígama ztěžka, při sexu nevim. S výdechem jdu hlouběji do pozice a třese se mi celý tělo.
Mluvim za sebe, přestože už žiju stejně jako ostatní lidi. Terapeutka mě naučila přestat říkat "Lidi často dělaj..." nebo "Člověk to bere tak, že..." a místo toho pojmenovávat věci ze svýho pohledu. Můj život, moje starosti, moje myšlení, moje pocity. Popsat vlastní pocity mi ovšem jde jen s notesem, kde je mám vypsaný. To je nejspíš problém tvarosloví, protože například otevřenost - je to pocit? pocit otevření... nevim, ale mně to smysl dává. Mně jo.
Porušuju pravidla, co nikdo nenapsal, podvádim v každodennosti, abych zbytečně nezestárla a všechno v mejch očích nebylo nudný a trapný. Nuda je podnětem pro tvorbu, pedagogika hovoří jasně. Psychologie je v opozici s tím, že se nechci zkurveně nudit. Z mojí nudy vyšlo spoustu zajímavejch věcí, na který je teď těžký sbírat morál. Dopamin je droga.
Vymlouvám se. Mám v životě už něco jinýho. Spoustu práce za nějaký peníze, zodpovědnost a soběstačnost. Jsem učitelka. To stojí taky hodně všeho možnýho.
Tajemství
Nenechám na sobě nit suchou, kámen na kameni. Jenže některý věci nejdou říct. Hodně bolí nebo na ně neexistují slova. Mlčení je možnost ochránit sebe i je. Tendence tolik mi nevlastní, macecha mejch pocitů, který teda u některejch věcí neumim pojmenovat, natož vyjadřovat.
Utlačila jsem přímost. Chtěla jsem, aby vyhrál chlad a nepřístupnost, jenže jim to kazí radost a otevřenost. Neumím si pomoct. Klasicky jsem guláš, do kterýho už nevim, co jsem dala a jestli se to solilo nebo se tam dala jenom paprika. Nesnášim guláš. Ale vim, že je jenom proto, že ho blbě vařila moje máma. Z vepřovýho a s kolínkama.
Odpuštění
Stereotyp vyvolává strach, že všechno zůstane stát. Všechno se ale mění, fatální zjištění fatalistů. Nevěděla jsem, že mi jednou bude připadat, že ty strašný věci prožil někdo jinej. Alterego minulosti. Osvobozující. Najednou je mnohem jednodušší odpustit. Nikdo mě o to ale nežádá. Ostatní mají vlastní alterego minulosti s brýlema od značky Selektivní paměť. Můj pohled zajímá jenom moji psycholožku. Tý za to platim.
Nenastavuju už druhou tvář. Nejsem Ježíš. Nejsem papež.
Vtažení
Nejsem hostel pro cizí, ale pořád někdo klepe. Pojďte dál, ať mi nevynesete spaní.
Nejsem bezcitná. Krásný zjištění. Už mě něco dokáže doopravdy vtáhnout. Milovat není změť gest a nastavení mozku. Myslela jsem, že jsem kanopa plná vnitřností faraona, kterýho zamotali do pruhů prostěradel, ale ne, dejchám. Na józe nádech zhluboka, při běhu divoce, s cígama ztěžka, při sexu nevim. S výdechem jdu hlouběji do pozice a třese se mi celý tělo.
Spletla jsem se. Stydim se. Za ty (asi) pocity lásky i nenávisti. Levice a pravice jsou nakonec stejný. Totalita. Dělám revoluci, chtěla jsem sametovou, ale je to těžký krveprolití.