schody
dvacet pět
zábava dvacet
zodpovědnost pět
matika tě nikdy nebavila
rozestlaná
polštáře výčitek
peřiny studu;
studí jak moje nohy na tvým břiše,
jogurt ke snídani
hutný jsou jak říjnový rána;
rána tupý bolesti, když do mě
vnikáš
chytám pevně tvoje vlasy
rozestlaná
postel plná těl,
tak si možná ustelem
na zemi
abychom se vešli
dovolili jsme si vstoupit
bez přezůvek
bezelstně jak něžný srnky
vzájemně
a asi kamkoli
v obalu samozřejmosti
dovolili jsme si vstoupit
do očí
do uší
jater a zbytku orgánů
dovolili jsme si vstoupit
a co teď kurva s tim
jsi lepší
on něžnější