neděle 27. července 2014

Jeden za všechny, všichni pro děti

Včera jsem se vrátila ze 14 denní "zkušební mateřské dovolené" neboli z práce osobního asistenta na letním dětském táboře (nejen) pro epileptiky a jsem plná emocí!

Když jsem dostala v šibeničním termínu (týden před odjezdem) nabídku pomoct Oňánkovi na táboře, tak jsem věděla, že to vezmu... protože jsem se cítila potřebná a věděla jsem, že to bude velká zkušenost. Ale vůbec jsem netušila jak moc velká a že si to nakonec takovým zásadním způsobem užiju i já!
Protože já odjakživa nesnáším tábory. Nevidím nic úžasného na to se nemejt anebo se mejt s bandou třiceti (kolikrát nejen) uječených holek, jíst blafy a od rána do večera běhat za míčem jak idiot. Jenže jaksi jsem zjistila, že rozdíl jet jako dítě anebo jako"vedoucí"a že jde hlavně o lidi...




Poznala jsem totiž skvělé lidi, jejichž práce měla smysl. A hlavně skvělé děti a práci s nimi, která byla prakticky 24 hodin denně, což bylo velmi intenzivní a vyčerpávající, ale zároveň mě to naplňovalo a cítila jsem se ve správný čas na správném místě...no, zní to dost sentimentálně, ale je to fakt...to mi žádná praxe ve škole nedala, až tam jsem přišla na spoustu důležitých i méně důležitých (a možná i dost nedůležitých) věcí. Jako třeba, že:
  • Diskotéka klidně může začít v půl 7 a končit v 10 a všichni jsou nadšení
  • Podle některých dětí vypadám na 12...
  • Mezi dvěma odstavci v knize dokážu dát dítěti vysmrkat, otevřít mu jogurt a kontrolovat, jak si čistí zuby, aniž bych ztratila dějovou linku
  • Městečko Palermo může mít docela grády
  • Strach o dítě je prostě šílenej, i když se třeba schová jenom za notebook! (a co teprve až budu mít vlastní!)
  • Umím uklízet (ale asi jenom u sebe doma ne)
  • Umím konečně stlát i postel 
  • Používám stejné fráze jako moje máma: "Tady je bordel jak v tanku", "Vem si bačkory! Nastydneš!", "To to musím opakovat 100x?" "Sušenka až po večeři." "Uklízej si svoje věci, já nemám 50 rukou!"
  • Vůbec není divná otázka mezi vedoucími  na diskotéce "Voním?" "Jo a já? Nesmrdím už zvratkama?" "Ne, jenom ti ruce smrdí močí."
  • Umění se omluvit dítěti je výchova
  • Oblíbila jsem si nenáviděné písně: Žijeme len raz, What the fox say, La bomba... a podobné dříve ve mně vyvolávající blicí reflex
  • Pořád vychází Bravo i s rubrikou Láska, sex a trápení a s plakáty (i když v dnes s polonahou Miley a ne s piercingem na břichu Britney)
  • WTF, OMG, hustý a trapný... jo, zvykla jsem si na to od dvou puberťaček z C6
  • Zvládnu opakovat větu: "Pohádka bude po obědě." patnáctkrát, aniž bych změnila tón hlasu
A hlavně, že vůbec nelituju svého rozhodnutí, že dokud nebudu mít vlastní děti, tak budu pomáhat těm ostatním.

Budu dlouho vzpomínat!!

P.S.: Dostala jsem nejhezčí umělecký pohled!

Žádné komentáře:

Okomentovat