Když jsem dostala v šibeničním termínu (týden před odjezdem) nabídku pomoct Oňánkovi na táboře, tak jsem věděla, že to vezmu... protože jsem se cítila potřebná a věděla jsem, že to bude velká zkušenost. Ale vůbec jsem netušila jak moc velká a že si to nakonec takovým zásadním způsobem užiju i já!
Protože já odjakživa nesnáším tábory. Nevidím nic úžasného na to se nemejt anebo se mejt s bandou třiceti (kolikrát nejen) uječených holek, jíst blafy a od rána do večera běhat za míčem jak idiot. Jenže jaksi jsem zjistila, že rozdíl jet jako dítě anebo jako"vedoucí"a že jde hlavně o lidi...
- Diskotéka klidně může začít v půl 7 a končit v 10 a všichni jsou nadšení
- Podle některých dětí vypadám na 12...
- Mezi dvěma odstavci v knize dokážu dát dítěti vysmrkat, otevřít mu jogurt a kontrolovat, jak si čistí zuby, aniž bych ztratila dějovou linku
- Městečko Palermo může mít docela grády
- Strach o dítě je prostě šílenej, i když se třeba schová jenom za notebook! (a co teprve až budu mít vlastní!)
- Umím uklízet (ale asi jenom u sebe doma ne)
- Umím konečně stlát i postel
- Používám stejné fráze jako moje máma: "Tady je bordel jak v tanku", "Vem si bačkory! Nastydneš!", "To to musím opakovat 100x?" "Sušenka až po večeři." "Uklízej si svoje věci, já nemám 50 rukou!"
- Vůbec není divná otázka mezi vedoucími na diskotéce "Voním?" "Jo a já? Nesmrdím už zvratkama?" "Ne, jenom ti ruce smrdí močí."
- Umění se omluvit dítěti je výchova
- Oblíbila jsem si nenáviděné písně: Žijeme len raz, What the fox say, La bomba... a podobné dříve ve mně vyvolávající blicí reflex
- Pořád vychází Bravo i s rubrikou Láska, sex a trápení a s plakáty (i když v dnes s polonahou Miley a ne s piercingem na břichu Britney)
- WTF, OMG, hustý a trapný... jo, zvykla jsem si na to od dvou puberťaček z C6
- Zvládnu opakovat větu: "Pohádka bude po obědě." patnáctkrát, aniž bych změnila tón hlasu
Budu dlouho vzpomínat!!
P.S.: Dostala jsem nejhezčí umělecký pohled!
Žádné komentáře:
Okomentovat