A to přesto, že:
- jsem stála nechutný fronty na lístky (než jsem zase poznala, že před mobil jde všechno...)
- jsem se pokaždé špatně oblékla (mrzla jsem nebo se vařila)
- jsem tři dny vůbec nespala
- a ostatní dny spala maximálně pět hodin
- pětkrát jsem zmokla v jednom oblečení
- za lístky na MHD jsem utratila víc jak za jídlo (a to už je co říct)
Je to takový mix paradoxů a intenzivního prožívání, a proto jsem ráda, že jsem dodržela to, co jsem si řekla před festivalem - že tento rok bude free, nebudu se nutit do filmů, když nebudu mít náladu, že budu spát, jak budu potřebovat a nebudu se vztekat, když bude pomalej prodavač (což jsem jediný nesplnila, ale nevadí - jen jeden den)! A když jsem do toho šla s pocitem, že to bude tak, jak se namane a nebudu tři týdny dopředu číst seznam filmů a organizovat jednotlivé dny, tak jsem si to dokázala naplno užít a prožít!
Většina věcí se tak nějak zorganizovala sama, něco vyšlo něco ne, něco byla náhoda, spaní stálo za nic, ale bylo to tak, jak jsem chtěla.
A to mě samozřejmě vede k nějakému závěru- uvědomila jsem si, že prožívám hrozně moc věcí, poznávám zajímavé lidi, zažívám nové situace, učím se a zároveň se u toho bavím a jak mi to nedochází! Pořád bych chtěla stíhat miliony dalších věcí a být jinde, dělat něco jiného, dělat něco dalšího, něco víc...ale on ten život není zas tak krátkej, i když to rádi frázovitě říkáme, a určitej vývoj prostě musí být, a tak jsem si řekla, když jsem seděla na tom prvním filmu, který byl němý a z třicátých let, že teď jsem tam a jsem tam správně. A všechno, co budu zažívat, bude mít smysl, i kdyby sebemenší, posunu se dál.
Tak trochu lážo plážo ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat