3 hodiny meleme koniny

Když si jdete v 5 ráno lehnout do hotelu Thermal na gauče, protože na pokoj fakt nemáte, venku prší a babička bydlí na druhém konci města, může se vám stát, že potkáte dva týpky, s kterými vedete tři hodiny jakýsi pofidérní rozhovor.
Vlastně to bylo trochu komické, od debat o čsfd jsme se přesunuli na Nový Zéland, pak zase k FAMU a jménům dětí a práci (podle tajnůskaření nejspíš dělají v kosmickém výzkumu nebo bodyguardy Milošovi...)
Otázky ani témata na sebe nijak tématicky nenavazovaly, byly stříleny spontánně a bez větších ostychů, vstupoval do nich spánek a nové postavy- fotograf z Mosambiku, producent z Seattlu, kluk, co si lehl, usnul a byl odměněn kolektivem v podobě namalovaného penisu na obličeji.

Schytal to nejen on, ale i galantní prasátko:

Nikam to nevedlo. Něco se naťuklo a šlo to rychle dál, pořád se něco dělo, bizarní situace střídala ještě bizarnější, ale všichni jakoby se orientovali a přizpůsobovali novým okolnostem.

Ale stejně to bylo super. Takhle nahodile se smát totálním ptákovinám a snažit se v kostce vysvětlovat, proč co a jak v životě děláte, lidem, co vás znají hodinu, snažit se udržet nějakou intelektuální rovinu a přitom rozjet debatu o selfí.
Bylo skvělé si zase dokázat, že život je rozmanitý a je plný zajímavých, zamyšlených lidí (přestože máte někdy pocit, že museli předtím dát lajnu) a můžete se občas chovat trochu punkově.

Poctivě ukradený:

Takže jedeme dál! Teď už fair!