Prvních šest dní své čtrnáctidenní praxe na druhém stupni základní školy jsem napsala do svého pedagogického deníku tisíce slov o tom, proč jsou praktiky učení v českém školství na hovno, probrala jsem to se všemi kamarádkami, chudákovi mamce jsem to hučela do hlavy každý den, když jsem přišla "z práce". Pořád jsem filosoficky i prakticky přemýšlela nad tím, jak by to šlo jinak a hlavně proč.
Jenomže dneska jsem byla na hodině francouzštiny! Fránina se mě týkala naposledy v prvním prváku na gymplu, ale neměla jsem moc problémy s porozuměním (dobře, měla, ale nebylo to tak strašný), ale ono ani moc nejde. Hlavní bylo, že tam jsem konečně NĚCO pochopila.
Viděla jsem, jak ta učitelka přišla do třídy. Energicky a jasně začala mluvit, ještě navíc francouzsky, což umocnilo tu její pozici, a ty děti na ni koukaly jako na bohyni!
Vzpomněla jsem si na to, že když nás tenkrát v devítce učila španělštinu a já seděla se spolužákem, který se mi, přiznávám se, tak trochu líbil a jemu se zase neskutečně líbila ona (ostatně jako každému) a zíral na ni celou hodinu jakoby by byla k jídlu, ale, co je podstatné - necítila jsem žárlivost, ale obdiv, chtěla jsem být jako ona!
 |
| ew.com A taky trochu jako Cameron, no... |
Sebevědomá ženská, co si nalítne do třídy a dá všem pocit, že ona si to užívá, že to učení nebere zas tak vážně. Všude voní její parfém a ačkoli se kolikrát nebojí mluvit o sobě a je upřímná, tak zároveň má svá tajemství, o kterých nemluví, a která nechávají děti na pochybách. Je vzorem a múzou, stačí jeden její pohled a... no a bere všechno s nadhledem. Vím, že hodně z tohohle femme fatale šarmu postrádám, ale možná na to tolik nezáleží, možná, že si někdy stačí jenom přiznat, že nikdy nebudete dokonalí.
Nikdy nikdo nebude dokonalý učitel, stejně jako nebude dokonalý rodič. Mohlo by mě to mrzet, mohla bych donekonečna trápit tím, že by celá škola potřebovala nový učební plán, ale to bych pak byla nasraná učitelka. A kdo chce nasranou učitelku?
Chtěla bych se víc se zaměřit na to, aby děti byly dobrými lidmi se selským rozumem. Aby věděly, co je dělá v životě šťastný a věděly, co se svým budoucím životem. Aby uměly komunikovat, spolupracovat, vyřizovat věci, aby byly samostatní a zároveň se nebály požádat o pomoc nebo občas zaimprovizovat. A hlavně, aby měly vlastní názor a uměly si za ním stát. A pak teprve řešit známky,okraje v sešitě,dnešní datum vpravo nahoře, přezuvky, ořezaný tužky a domácí úkoly. Protože nechci, aby se ty zbytečnosti zastínily formování jejich charakteru, umění komunikace, aby brzdilo jejich fantazii, která mě nepřestává fascinovat...
 |
| Flickr.com/giorgiapallaro |
Chtěla bych být učitelkou, co je v pohodě (no a občas je taky ta femme fatale). Chodí v lacláčích a přes ně má plášť, co je imrvére od temper a akvarel..., ve vlasech má kusy uschlý barvy a za uchem tu malou tužku z Ikey, s dětma dělá bláznivý projekty, pouští při hodině hudbu z devadesátejch let, nic nestíhá a v kabinetě má bordel, ale je šťastná a inspiruje! Hlavní cíl týhle práce je totiž děti inspirovat ne s nima šoupat jak po šachovnici!!
Takže se nezbývá než smířit s tím, že:
- Povinná četba se čte až pár let po škole (ale stejně si myslím, že je jenom blbě sestavená...)
- Klíč se údajně píše klýč, protože je od slova zamykat a to je vyjmenované slovo
- Učitelka je kráva už z principu
- Mezi idoly se zařadil David Rath, protože umí z vína udělat peníze (lepší jak Ježíš, co?)
- Kolegyně učitelky jsou větší bonzačky než páťačky (šla jsem na kobereček, protože prý nikoho z učitelů nezdravím a dostala doporučení o změně! WHAT?!) a závidí vám i lepší červenou propisku
- Nejpoužívanější poslání někam je "chcípni na ebolu"...
- Diktát některých žáků začíná až pátou diktovanou větou a se vzkazem: "Hledal jsem sešit."
A být ráda za ty chvíle, kdy někdo řekne, že jeho idol je Hemingwaye, někdo si od vás nechá na e-mail poslat seznam knížek, které by se mu mohly do života hodit. Za ty chvíle, kdy se s dětmi zasmějete - při výtvarce, když jejich keramické výrobky Venuše vypadají spíš jako z béčkovýho porna anebo je necháte psát krátkou zprávu na téma: "Klokan Jáchym utekl ze zoo" a někdo Jáchymův osud zpečetí prodáním do čínský restaurace, kde skončí v kung - pau.
Asi jsem naivní, ale mám pocit, že ve školství jste buď nadšenec nebo pitomec...
Ale třeba učitelka ani nebudu, třeba vychovám jen ty svoje caparty a budu je vozit do školy a dávat jim velkou pusu, aby to tam přežily s těma semetrikama, co pořád:
srovnávaj a cejchujou
- "Jste nejhorší třída na škole!"
- "Kdyby se všichni učili jako Anička, tak by žádný čtyřky nebyly, že jo Petře (Kamile, Andereji, Ondřeji...)!"
- "Test dopadl hrozně, průměr je 3,21...to vedlejší třída dopadla o moc líp! Proč u nich to jde a u vás ne?!
předvídaj
- "Zapomněl? A zejtra zapomeneš taky a takhle to bude celej život..."
- "Nehoupej se, spadneš rozbiješ si hlavu a mě zavřou..."
lžou a protiřečí si
- "Kdo je nemocný, ať zůstane doma / Furt chybíte - trochu nemocný to snad můžete ve škole vydržet"
- "Když nebudete něčemu rozumět, tak se zeptej / Nerozumíš? To mě nepřekvapuje, měl jsi poslouchat!"
dávají debilně zbytečný otázky a čekají na ně odpověď
- "Kde máš připraveno?"
- "Slyšel jsi zvonek?!"
- "Vidíš snad mě, že bych někdy svačila při hodině?!"
lákají na nesplnitelné věci
- "Jestli tě to nebaví, můžeš jít domů!"
- "Přinesu ti křeslo, aby si se mohl pohodlně usadit!"
prostě prudej
- "Padej do třídy, tady není promenáda!"
- "Špunty z uší, mobily v tašce!"
- "Neseď jak v hospodě!"
- "Ve dvě rande před jídelnou, to tě naučí!"
No, kdo by ty úči nemiloval, že?
Ps: C' est trop cher! aneb umí novou větu francouzsky (ne, že by se hodila...)
Žádné komentáře:
Okomentovat