Alternativní životy

Označovat svoje určité stavy jako alternativní život jsem začala teprve nedávno, takže mi snad odpustíte, když moje definice bude znít takto: Alternativní život je ten, kterej vždycky začnu žít ve chvíli, kdy se v tom mým děje úplný hovno. 

Vždycky ze dne na den "záhadně" zjistim, že můj život je strašnej, že nestojí za nic, že žiju příšerně. A nic nemám a jsem na někom pořád finančně, emočně či jinak závislá (což pár měsíců před dvacítkou není sice zas tak divný, ale..), jsem sama opuštěná a tak dále...Ale místo deprese se tentokrát vydám na cestu cizích virtuálních životů.

1. Každodenně zapínám Pinterest, abych se podívala na všechny fotky a obrázky z dokonalejch životů lidí z druhý strany planety, o kterejch vim, že ty životy beztak dokonalý nemají, ale nějak se nechám ztrhnout tím pocitem, že je to realita a brouzdám a pinuju až do bolesti karpálních tunelů. Tak se moje piny neustále rozrůstají a rozrůstají a já jsem pořád stejná a stejná. Někdy jenom zaklapnu notebook a vyspim se z toho, jindy...
2. ...abych už nemyslela na to všechno, co ještě nebo už nemám, tak zapnu Sims2, vytvořím si hezkou holku, co mi (snad) je trochu podobná, svedu Don Juana a trapně dám všem dětem, co ta moje Simice porodí, jména, která mám vybraná pro svoje děti, postavím super barák (a když jsem fakt poctivka, tak si ani nepřidám do rozpočtu peníze..) a takhle si žiju několik dní a nocí a mám pocit, že jsem užitečná matka "v domácnosti"...no strašný!
3. Když se jakžtakž proberu z týhle schízy, tak hodně často jsou to taky seriály, co mi zachraňujou kůži. Mám najednou tu možnost chvíli prožívat život někoho jiného, tam, kde čas plyne tak nějak správně rychle...jestli mi rozumíte...protože i v normálním životě chcete, aby uteklo to špatný, co vás štve a skončila všechna trápení. Jenomže jenom ve filmu či seriálu si lidi za dvě hodiny stihnou vyřešit životní nebo finanční krizi, blbě se zamilovat, protrpět dva roky dvouminutovou písní od Adele a rozvést se záběrem na soudce...prostě životní propletence plují rychlostí blesku, a pak můžou všichni v rytmu R.E.M. či Rihanny s klidným srdcem vplout do šťastného života, kde se vdají, mají děti, postaví dům.. a pak nejspíš přijdou další krize (který většinou už neuvidíte), ale každopádně to vždycky nějak dopadne. Špatně, dobře, s láskou či bez. Ale přichází katarze ze všech lásek, sexů, hádek a navíc, tak nějak přirozeně. Člověk občas zatají dech, ale ví, že když dva díly počká, tak přijde změna. Protože jinak by to byla nuda....

A dostáváme se k jádru - realita je občas tak trochu nuda. Je plná čekání a hledání a rozjímaní nad tím keby bolo keby...

Ačkoli neustále říkáme, jak máme málo času a nic nestíháme, tak v podstatě chceme, aby pořád něco utíkalo, aby už byly Vánoce, aby už bylo po nich, abych už byla tam a tam...Pořád se těšíme na tu fázi se zpomalenýma záběrama, kdy po sobě budeme euforicky házet polštářema, mluvit díky héliu jako Šmoulové, vrážet si do očí zmrzlinu v kornoutku a smát se tomu, jíst jako čuně jahody se šlehačkou, skákat si na záda, vzít auto a jet, jet jen tak někam a nezastavovat se dokud nedojde benzín, tancovat bez hudby v parku plným lidí a užívat si to...A bylo to super.

Vim, že v každým správným článku by na konci mělo přijít - tak to udělejte, prožijte ty okamžiky právě teď, ale někdy je to vážně tak na prd, že to nejde. Je to smůla a je to smutný, ale někdy na to není prostor, nálada, možnost. Ale naděje tu je, samozřejmě. Bude ta chvíle, kdy to přijde, chce to na ni čekat nebo si ji vytvořit ve správnej čas a začít žít zase ten vlastní život.

PS: Tak s tim teď Fláknout s tim a žijte alternativ.

PSS: Na YT byl jenom živák, tak jsem vám tam šoupla Lazara.
PSSS: Pokud neznáte kapelu Zrní, tak je to velká chyba!