Knihy, co mě změnily

Jasně, je to klišé říkat, že po té, co čtete nějakou knihu,vidíte nějaký film, představení, slyšíte písničku...vám to změní život. Asi to tak není doslova, ale možná se touto frází jenom chtělo jaksi zkrátit to, že nějaký umělecký prožitek může narušit stereotypy přemýšlení. Otevřít nové cesty, ukázat nám nový směr anebo novou možnost, jak se něčemu postavit.

Já bych se chtěla pozastavit nad knihami, které změnily moje vnímání některých věcí, ale i literatury jako takové. Jistě mezi ně patří i knihy mých romantických knižních začátků - Pýcha předsudek, Zápisník jedné lásky...ale s těmi jsem neprožívala prozření, spíše souznění a čekání na prince. Tohle je (první) část, která shrne (zatím) všechny knihy, které změnily můj pohled na lásku a tak trochu mě vyvedly z omylů.

Původně jsem si říkala, že se možná této části v literatuře vyhnu, protože....je to už tak proprané...vždyť láska je v každém příběhu v nějaké formě...Jenomže asi právě proto! Vždy člověk najednou zjišťuje jakousi její křehkost a nepopsatelnost všech pocitů, definic a pořád hledá nová a nová pojetí lásky. Ať jako čtenář nebo ten, co ji prožívá. A stále je kam jít dál a hledat.
Často jsem fascinovaná tím, že každý příběh o lásce v sobě nese něco nového, neobjeveného, stává se z toho poznávací znamení a také, že všechno, co bylo řečeno o lásce je vlastně nedořečeno... 

Mě vlastně nikdy ani tak nezajímá příběh knihy, ale spíše forma, styl, jakým je napsaná a nejvíce hltám ty utahané věty a vleklé popisy, kterými se musím zdlouhavě brodit. A tím spíš je hltám, když se jedná o lásku. Hodně se také se zaměřuji na detaily. Co kdo řekl, proč. Pamatuji si různé pasáže a neustále se k nim vracím i ve svém notesu, kam si všechny perly zapisuji. 

Tady jsou mé největší objevy: 

POKÁNÍ - láska umí čekat, až do smrti, protože, když je, tak je...

Láska se všemi překážkami jaké jen mohou být, ze střípků seskládaný celý svět dvou, kteří nemohou být spolu, kvůli lži, jedné blbé dětinské lži.

Když jsem si vybrala ve druháku monolog Briony, která zavinila odloučení zamilovaných, tak jsem už věděla, že tohle je moje The best book! A následně i film s Keirou!

Trefný úryvek vynechám, to bych sem přepsala asi celou knihu.

NA JIH OD HRANIC, NA ZÁPAD OD SLUNCE - láska může být krutá a chladná...

Japonci jsou známí svou nekompromisností, tvrdostí, chladností. Murakami tomu ještě dokáže ale navíc dát nádech soucitu, který je nezbytný k tomu, abyste se s hrdinou doplazili až nakonec.

"...člověk občas může velice ublížit druhému člověku už jen svou existencí."

"Každý žijeme jinak. A každý jinak umíráme. Ale to není důležité. Nakonec zůstane vždycky jen poušť."

flickr.com/KatieHolland

NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ - láska je věrná, i když tělo ne...

Kundera se v mém repertoáru objevil teprve nedávno, ale tahle kniha změnila veškerý můj pohled na věrnost. Ne, že bych začala schvalovat nevěru, to rozhodně ne, ale nevěra ničí lidi, nechá je se užírat, ať už je to svědomí nebo žárlivost, ale láska tím ochabovat nemusí, naopak ta může ještě nepochopitelně sílit. Už jsem o ní psala ve článku Milane, kde si sakra byl?!

EVŽEN ONĚGIN - čas změní vše (i (ne)lásku), ale...

Každý z nás by si asi přál satisfakci jako je ta Taťánina...aby nás ten, co ho milujeme, miloval nakonec také, jenomže jestli není pozdě. Jestli není lepší být poslušnou ženou, než Annou Kareninou.

"...a chvátá s životem 

a s city pospíchá..."

ANNA KARENINA - opojení lásky dokáže zničit všechno/y, ale hlavně nás...

Porozumět jí není vůbec těžké. Pa naopak. Propadat se do lásky s Vronským, to je přeci nádhera. Jenomže, když vás doženou ruiny spálených mostů, tak nezbývá než skočit.

"Veškerá rozmanitost, všechen půvab, veškerá krása života se utváří ze stínu a světla."

SLOVNÍK LÁSKY - na detailech stojí svět i láska

Poprvé, kdy jsem měla obě dvě hlavní postavy stejně ráda, oběma jsem rozuměla a neuměla se rozhodnout, kdo je mi sympatičtější. I když v této knize všechen obsah stejně převálcuje forma, která je vedená opravdu jako slovník, tak musím konstatovat, že se stala jednou z mých největších úlovků a to i proto, že je tak upřímná, melancholická i vážná. Jako láska sama.

"L - láska

O to se raději nebudu pokoušet."

JEDEN DEN - láska může přijít pozdě, i když nám leží u nohou...

Dlouho jsem v sobě tento příběh ukončovala, pořád jsem vlastně nevěděla, co to mezi Emmou a Dexterem je. Přátelství, co povýšilo na lásku? Nebo osudová láska? Tenhle otázník prostě zůstává. Možná kdyby spolu byli jen o trochu déle...Ale možná nemusíme být něčím životní láska, abychom s ním byli šťastní.

"Zavolej mi, nebo já zavolám tobě, ale zavoláme si, platí? Chci říct, že to není žádná soutěž. Neprohrává ten, kdo se ozve první."

NEŽ JSEM TĚ POZNALA - dovolit i zemřít...

Kniha, od které jsem nic nečekala a byla úžasná. Sladký název i obal jako cukrkandl a najednou na vás vyhrkne takovou normálnost a obyčejnost v nejlepším slova smyslu. A fandíte té lásce jako na Spartě při derby...

"Když jste najednou vrženi do úplně nového života - nebo vás aspoň tak prudce strčí někomu do života, jako by vás tváří přitiskli na jeho okno-,donutí vás to přehodnotit, kdo vlastně jste. Nebo jak můžete jiným lidem připadat."

Těch knih je jistě ještě mnoho a určitě se o nich budu ještě mnohokrát zmiňovat. O tom nepochybuji. Ale to je na literatuře krásné. Ona není tak lehce stravitelná, dá se pitvat, rozebírat, dá se číst a objevovat neustále něco nového v tom, co už jsme nesčetněkrát četli...Což mi došlo teprve nedávno. Číst knihu dvakrát bylo pro mě nepochopitelné, vždyť je tolik nových knih, ale knihy jsou magické, ty, které právě potřebujeme číst, si nás vždycky najdou, takže netřeba tlačit na pilu...

♥ HEZKÉ ČTENÍ A OBJEVOVÁNÍ ♥

PS: Filmová zpracování jsou většinou také boží...

PSS: Hlavně, když v nich teda hraje Keira...