Když jste malí, všechny, které milujete a kteří milují vás, máte kolem sebe. A nenapadne vás, že by to mělo být někdy jinak. Ale pak vyrostete a začnou se dít všechny ty podivné věci. Stěhujete se od rodiny do jiných měst, vaši kamarádi taky. Snažíte se stíhat ten starý život pomocí telefonu, facebooku, snažíte se jezdit na rodnou hroudu, ale není to už takové. Nikdy už to nebude takové. A postupuje to dál - svatby kamarádek, těhotenství, nedělní obědy od mamky zavřený v krabičce na cestu vlakem. Všichni v jiných městech s vlastním životem. Vývoj.
 |
| https://www.instagram.com/zoelaz/ |
Člověk si vybírá pro sebe tu lásku svého života, se kterou zakládá rodinu, ale pak jsou kolem ještě ty další lásky. Rodiče, sourozenci, přátelé. U těch je síla pout zkoušena nejvíc. Jenomže, když někoho opravdu milujete, nezastaví vás tyhle vývojový překážky. Přežijou tu transformaci vztahů, odloučení, (ne)čas, kterej na sebe máte. Protože pro lásku jsme schopni obětovat strašně moc, jsme schopni naplnit všechny kýče a klišé, které obnáší. Překonat měsíce i roky odloučení s pár chabými telefonáty, které už se nakonec stejně týkají jenom školy a všedních problémů, když chybí každodennost.
Když někoho milujete... je to dojemný, (sebe)destruktivní a hrozně krásný
PS: Taky jsem (pro jistotu) použila všechna klišé
Žádné komentáře:
Okomentovat