Až tak moc mě nežere...

Znáte to, když objevíte šaty, které se k vám vůbec nehodí - nesedí vám, v ramenou vás pnou, vzor nesedí k ničemu, co už máte ve skříni a dokonce k nim nemáte ani boty - ale vy po nich přesto toužíte a koupíte si je? 

Někdy prostě chceme něco jen tak. Víme o všech nevýhodách, o neperspektivnosti a jasným konci, kdy si ty šaty musíme už servat z těla. Ale přesto se pro ty šaty nadchneme a snažíme se je unosit, i když už nám dochází, že ten jejich vzor nám nejde k pleti... Tak takhle je to přesně s muži, kteří nejsou "ten pravý".

http://evolutional.tumblr.com/

Někdy, ať se sebevíc snažíme, nedokážeme být pro někoho "tím pravým". Můžeme mu dát všechno - svoji lásku, duši, tělo, peníze... a stejně nic. A to si s tím dotyčným můžeme rozumět v názorech na politiku, umění, rodinu a životní styl, školství a další poměrně důležitý věci v životě jedince... ale stejně to nebude stačit a zjistíme, že až tak moc nás nežere... 

Dělá to z nás horší lidi? Jo, je to blbá otázka, ale znáte to - Karel mě nechce, tak jsem asi ošklivá blbá kráva... A přitom to není pravda a ani Karel si o vás vůbec nic takovýho nemyslí, jenom prostě nejste jako Kamila, která má pihatej nos a má ráda Hvězdný války. No, takže vy byste si přály být jako Kamila, protože ta se líbí Karlovi. Jenomže stejně, kdybyste na krásně nakonec Kamila byly, zjistily byste, že Karel dělá blbý vtipy, nechce tři děti a vlastně se vám ani moc nelíbí...

Člověk prostě někdy chce některý věci a lidi jenom pro ten pocit, že je má. Nebo že je chtěnej, milovanej, obdivovanej. Ale je to stejně jenom faleš, když ten druhý nechce všechno. Všechno s vámi. A vy nechcete všechno s ním. 

Potřebujeme x- faktor v lásce a oddanosti. Nepopsatelnost. Tu nemáte s každým, se kterým se shodnete na oblíbený knížce a písni od Vaška Neckáře. To je něco tak neskutečně výjimečnýho, že je setkání těchto lidí jednoduše zázrak. Jeden požehnanej nefalšovanej zázrak. Nejde to nijak obejít, přeskočit, překonat. Je to absolutní, rezolutní, neměnné, jisté, nekonečné. 

S těmi, kteří jsou jako nepadnoucí šaty, ztrácíme (ne)jenom čas. A oni ho ztrácí s námi. Až tak jednoduchý to je.

PS: Tak nebuďme pitomý