Kde domov můj?

Dlouho jsem si myslela, že domov je místo, kde si nemusíte na schodech svítit. Jenomže to platí jen za předpokladu, že takový místo máte. Když ho ztratíte, tak co? Stává se vaším domovem místo, kde žijete? Je domov panelák, kde bydlí vaše máma, i když je to na konci města, se kterým nemáte nic společnýho? Byt, kde jste se narodili? Nebo dům, kde jste prožili dospívání? Anebo je to grunt, odkud vaše rodina pochází? 

Nejspíš ani jedno. Domov nejsou primárně stavby. Cihly, tvárnice nebo panely spojený betonem. Nejsou to stěny s čárama vysokýma, jak jsme s bráchou rostli, zahrady, kde jsme běhali. Domov jsou lidi, domov je atmosféra jistoty a pocitu, že se máte kam vrátit. Přitáhnout zlitý, bez peněz a hladoví. Nešťastní, zničení, ponížení. Návrat - volver ve velkým stylu. V lásce. 

s-media-cache-ak0.pinimg.com

Ale domov je taky je nostalgie, a ta se právě nemilosrdně váže k místům. K domům, lesům, řekám, polím. Vždycky, když přijedu na Vysočinu, odkud pochází moje rodina ze všech stran, mám zvláštní pocit sounáležitosti, jenom pocit, protože jsem tam nikdy nežila, ale jakoby to ve mně bylo. Ta zem a vzduch, co se nemilosrdně dere do plic, hustota lesů, nekonečnost polí neodmyslitelně spojených s dřinou, šero - to neskutečný šero a sentiment řítící se ze všech stran. Ale chybí lidi, chybí láska. Jenom místa nestačí.

Nestačí chtít mít oprejskaný hrnky v kredenci, sušený kytky ve vázách, Špaňhela na stěnách a procházet se v zástěře po sadu plnýho stoletejch jabloní. Musíte k tomu někoho mít. Kdo tohle bude chtít mít s váma, kdo se bude chtít dřít s váma ze dne na den. Tam bude teprve domov ve všech směrech, ve kterých ho lze chápat.

PS: Jasně, že jsem doma u maminky

PSS: I když je ten panelák fakt hnusnej ♥
PSSS: Trochu více patosu než je denní dávka!