Tři dny za sebou jsem měla k obědu pizzu... a přijdu si docela v pohodě. Ne, není to zdravý a už vůbec jsem nikdy takovou životosprávu vést nechtěla. Jasně, že bych radši zavařovala marmeládu podle Káči Winterový z Herbáře, vařila dýňovou polívku a meditovala za rozbřesku. Ale je to jinak.
Studuju dvě vysoký, tři obory a mám momentálně pocit, že těch novejch informací je tolik, až je moje hlava meloun. A tak se na sebe nezlobim, že jím ve čtyři ráno kebab, občas piju víno jako vodu a chodím všude (ale absolutně všude) pozdě. Ani za to, že moje jediná posilovna je lítání po knihovnách s pětikilovým nákupem z Billy a dobíhání mhd.
 |
| foxy-photo.tumblr.com/post/4602588763 |
Rezignovala jsem na nějaký věci, protože prostě nejsou skloubit dohromady s těma věcma, který musím dělat. Teda já je nemusím dělat, ale rozhodla jsem se je dělat. Taky mě to štve, protože většina těch úkonů je k ničemu... jenže dělám kompromisy, abych se z toho nezbláznila. A nezbejvá mi, než si zvyknout, že jediná moje ranní invence do vzhledu je natření rtěnky a vyndání ospalků, že někdy se vyplatí investovat do dvojitýho cappucina víc než do obložený bagety, že poslouchat "duc duc" v šalině je jediná možnost přežití ranní špičky.
Nejradši bych žila jinak, jinde a s někým jiným, ale realita je v brněnské Ponavě. Se s tim smiř...
PS: S tím spaním by to taky mohlo bejt valnější
Žádné komentáře:
Okomentovat