Ten, kdo se mnou seděl někdy u piva, ví, že mám k českému školství miliony výhrad, ale jedna věc mě štve opravdu mimořádně - škola nás naučila děsit se nevědění. Jakmile nevíš, jsi v háji. Ztratila se tím radost z poznávání a zůstal jenom strach z neúspěchu.
 |
| https://www.flickr.com/photos/bloodflow/ |
Naše generace sice má Google, Wiki a další vymoženosti, se kterými na vteřinu víme ledacos, jenomže tím spíš se očekává, že toho budeme víc vědět o různých oblastech. Ovšem stačí povrchně, mít pozérskej pojem. Postačí vědět, že Tolstoj napsal Kareninu a ona se na konci zabila, protože byla hysterka. Je jedno, že jste tu knížku viděli jenom v antiku a po dvacátý větě ji odložili a radši se podívali na film s Keirou.
Jenomže takový povrchní informace s námi nic neudělají! Je jich kolem nás tolik a musíme je zpracovat do placek, který si připlácneme na mozek, ale nenecháme je zakořenit. Chybí nám tak prožitek, zásah, fascinace z nevědění a touha k objevování! Je tolik oborů, oblastí, zákoutí, o kterých se toho dá tolik vědět (vždyť někdo studuje celej život třeba jenom křídla včel!), že není v lidské moci to pojmout. Což je na jednu stranu frustrující, na druhou - zábavné, dokonalé. Vidět odborníky, kteří něčemu rozumí, ale sám se taky ponořovat do určité problematiky a vybírat si ty střípky, který mě budou tvořit.
Mně se vždycky líbilo zkoumat něco, co mi do té doby bylo úplně vzdáleno nebo jsem o tom věděla úplný prd, ale teď to tvoří moje povědomí. Třeba totální realismus Egona Bondyho, filmy Pedra Almódovara, slovenský socialistický inscenace, historie vlády Tudorovců a vyvraždění Slavníkovců nebo podrobnej popis porcování kuřete.
Tohle by nám měla škola dát. Nadšení, touhu, inspiraci jít dál a vědět víc. Ne kvůli jedničce, áčku nebo červenýmu diplomu, ale jen tak ze zvědavosti ♥
YEARS&YEARS
PS: Už mě zase začíná ta pedagogika zvedat ze židle
PSS: Tak mně tu naivitu vodpuste ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat