Ano, chtěla jsem psát (zase) o chlapech, ale nakonec mě stejně utáhlo téma bektůskůl.
Každej rok to u mě probíhá v podstatě stejně. Vždycky, jak padne to datum, kdy mám nastoupit do ústavu, tak mám iracionální pocit, že zvládnu všechno na světě. Nevim, asi je to adrenalin nebo se prostě tak těšim... kdo ví...
Jednoduše mám plán, že budu Superžena a všechny zadaný úkoly, seminárky a podobný šílenosti budu dělat včas a nebudu nic nechávat na poslední chvíli. Budu všude včas. Budu chodit běhat, aspoň třikrát týdně pět kilometrů a nejlíp ještě na jógu anebo plavání. Budu číst aspoň pět knih měsíčně a budu je včas vracet do knihovny. Začnu zdravě jíst a nebudu chodit na kebab s bylinkovou omáčkou ani k číňanům na bambus. Nebudu nadměrně pít ani kouřit. Vytřídím si skříň a nakoupim si jenom kvalitní basic věci, co se hodí ke všemu. Nekoupim si třicátej druhej krém na nohy a dopotřebuju všechny loje na rty. A nebudu utrácet a vůbec...radši si ještě najdu brigádu...tag určitěěě.
 |
| wild-bindi.tumblr.com |
Já si vážně vždycky myslim, že to zvládnu. Ale po prázdninách ještě aby ne, když se flákám.
Letos jsem si ale řekla - nebuď blbá a žádný předsevzetí! Ovšem nebyla bych to já, aby nakonec nějaký stejně nepřišlo. Ale tento rok jsem k sobě shovívavá, protože jediná věc, kterou musim, je spát. Žádný ponocování do tří do rána u Vyprávěj nebo někde na diskotéce. Hezky spát a taky jíst. Pak jde všechno líp.
Ale kdybych přeci jenom měla napsat něco o těch chlapech, Sousedství to řekne za mě:
PS: No, dobře, uznávám, tentokrát jsem velký moudro nevyplodila
PSS: Tag příště
Žádné komentáře:
Okomentovat