čtvrtek 5. ledna 2017

Ignorant městský

Když jsem se rozhodovala, kam půjdu na vejšku, neřešila jsem ani tak možnost volitelnejch předmětů nebo země, kam tě pošlou na Erasmus, protože jsem se nemohla prokousat vůbec tou prvotní znalostí všech pojmů jako je sylabus a jinej hnus. Ještě pořád totiž to vysokoškolský nadupaný PR nechápe, že pokud ještě na tý vejšce nejsi, nemáš vůbec šajna, že kreditama si nenabíjíš mobil, že značka P místo známky není chyba systému, ani odkaz na porno a že když je něco v Isu, není to na frontě v Sýrii. Ale to jsem odbočila... Když jsem se rozhodovala, jaký město bude na pár let poctěno mou přítomností, tak jsem prostě jenom nechtěla skončit jako Pražák...


http://summer-biscuits-and-running.tumblr.com/post/132966775824

Pražák, kterej běží přes mrtvoly na eskalátorech v metru po levý straně, aby mu náhodou neujelo, protože další by jelo až za 3 minuty (vo vojekendu za 7 minut, to už za zlámanou hnátu stojí!). Nechtěla jsem čumět tupě kupředu se sluchátkama v uších, mračit se a nevnímat svět. My, lidi z malejch měst a zapadlých vsí, jsme totiž zvyklí, že když vám ujede autobus, tak vám jede další za půl hodiny a o víkendu taky třeba až druhej den. Jsme zvyklí se koukat, maloměšťácky čučet, okukovat, usmívat se nebo pohoršovat. Ale taky pomáhat s kočárkama, vozíčkama a starejm panim s taškama. Díváme se lidem v autobuse přes rameno, abychom viděli, co čtou, povídáme si na lavičkách s neznámými stařečky a každej den chodíme do stejný kavárny, protože jiná slušná ve městě není. Trochu přeháním... ale ne moc. A tak v mém vysokoškolském rozhodování vyhrálo Brno. Vážně jenom z těhlech důvodů. 
Ale co vám budu povídat, velký město je prostě velký město. Jenom někde se ještě navíc tlačíte klaustrofobně v metru a jinde jste toho ušetřeni. Konkrétně dneska jsem šla Brnem ověšená asi devadesáti pěti taškama, ovázaná šálou, co mě škrtila, umaštěná, ošlehaná a s výrazem "mám-hlad-a-asi-začnu-brečet" a měla jsem samozřejmě v uších sluchátka. Stejně jako většina lidí kolem mě. Štvalo mě to a abych si aspoň trochu vylepšila krédo, usmála jsem na jednu pani v tramvaji a ona se naštěstí usmála taky, takže snad pro tentokrát odpuštěno. Chtěla bych, aby lidi nikam nespěchali, aby Brno každej den bylo jako v červnu u Lokálu, kdy to tam vypadá jako v Bibione na pěší zóně. Živá hudba, pohoda, pivo. Ale zároveň si uvědomuju, jak je člověk právě rád, že si v tom šíleným shonu může do uší narvat sluchátka a poslouchat hudbu, která ho nabudí, uklidní nebo ho dostane úplně do jiný dimenze. A jak je těžký pak z tohodle tranzu třebas u poklady, když platíte ty tři housky, džus a tuňáka, musíte vypadnout a spadne na vás veškerá tíha světa a únava černošskejch sběračů bavlny. 
Nic z toho nevyplývá, já vím. Snad jen možná, že je dobrý si zkusit žít ve městě, aby vám došlo, že to není pro vás. A že nechce být vytrhováni z hezkých chvilek, ale chcete je mít pořád (což stejně jako nejde..víme?). A pokud momentálně nemáte jinou než městkou možnost, anebo jste s ní maximálně spokojení, občas se usmějte aspoň v tý tramvaji, je to třeba!






PS: Nemám co poslouchat!!
PSS: Poraďte! 
PSSS: Jo, je to Emma

Žádné komentáře:

Okomentovat