Z velkého domu, z procházek do lesů se psem, běhání do kopců, trhání borůvek, pošmourných dnů strávených v obrovské posteli svého pokoje, ve kterém se dalo tancovat a taky se hodně tancovalo, z prosluněné kuchyně, jsem se objevila v paneláku. Z vaření a prostírání pro čtyři, krmení osmi koček a jednoho psa, z nědělní pohody, z dovolených u moře, z žabomyších hádek a podivný symbiózy, jsem zůstala jenom s mámou.
1+1 v 1+1
 |
| beautybets.com |
Když se z deseti pokojů stanou najednou dva, musíte si být zákonitě blíž. Fyzicky, mentálně, lidsky, rodinně. Chce to i nějaký vnitřní smíření, že jediná místnost, kde se ukryjete před tím druhým, je koupelna s vanou, ve který musíte mít skrčený nohy, abyste se do ní vlezli.
My jsme s mámou nikdy neměly problémy typu jedna se sprchuje, druhá si u toho čistí zuby. Menstruace, podprsenky nebo depilace byly vždycky normální součástí našich hovorů. Selhávaly jsme ale v porozumění. Na cílech se shodneme, na procesu nikoli. Zásadní povahový rysy mám totiž úplně jiný, ale vlastně chci to samý, co chtěla v životě vždycky i ona. Dřív jsme se často hádaly, štěkaly po sobě nebo spolu radši ani nemluvily. Nesvěřovaly jsme se, nediskutovaly. Bylo to i mojí pubertou, ale i potom jsme byly v stagnaci. Já si nejvíc ze všeho přála vypadnout z baráku a žít si po svým a ona mě měla taky nejspíš už plný zuby.
Teď je to jinak. Mámě se svěřuju jak nejlepší kamarádce, zajímá mě, co si myslí a jak to vlastně bylo s tátou. Co chtěla, co chce, jak si představovala svůj i můj život. Asi je to i věkem, ale spíš tím, že spolu teď spíme v manželský posteli, abychom se vešly.
To zmenšení prostoru a intenzita času, když přijedu z Brna a jsem doma, z nás udělalo Gilmorova děvčata hrající do půlnoci Kris Kros a vyprávějící si o eskapádách všeho druhu. Chodíme spolu do kina, chodíme na večeře a koulujeme se před domem. Spadl z nás totiž stres, že musíme být dokonalé - matky, dcery, manželky, sestry, kamarádky... Jedna pro druhou jsme si zbyly jako přístavy, ve kterých už navždycky můžeme najít místo pro svou loď, i kdyby byla rozpadlá, bez plachet a dělala ostudu.
PS: Maminko, já nejsem strašidlo, já jsem vaše dcera ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat