Nevím kolikrát mi to v životě ještě bude muset dojít, ale jsem sama! Ostatně jako vy všichni. Nakonec. Vždycky. Sami.
Je jedno, kdo nám dal život, kdo nás miluje, kdo se pro nás obětuje - vždycky sami!
A to je dobře.
Když jsem přijela do Madridu, musela jsem se zase naučit žít sama se sebou. Celé měsíce před odjezdem jsem byla neustále obklopená milovanými lidmi, ztracená v každodennosti, úkolech a povinnostech, až jsem se já samotná ztrácela. Milovaným, sobě, Bohu.
A najednou - v cizím městě, státě, v cizím bytě s cizím chlapem, všechno bylo tak smutný a studený, že by jeden zaplakal. A že já zaplakala!
Zbyla jsem si já se svojí hlavou plnou myšlenek. Kdo jsem? Proč zrovna tady? Neudělala jsem chybu? Jak to zvládnu? Máma daleko, kamarádi daleko, jenom já blízko. Tak blízko, že mě to až štvalo a děsilo.
Za těch 22 let se ale už docela znám. Už na sebe nejsem tak zlá, už se tolik netrápím nepadnoucím oblečením v debilní trendy barvě, cvičením, který mě nebaví nebo čtením knížek, který bych nejradši hodila do kamen. Zvyknout si na sebe, zase si sebe začít všímat, mi najednou nedělalo tolik problémů jako když jsem se odstěhovala do Brna. Věděla jsem, že potřebuju nějak pracovat, vonnou svíčku, dobrej čaj a dlouhý procházky, který mě unaví.
Když jsem přijela do Madridu, musela jsem se zase naučit žít sama se sebou. Celé měsíce před odjezdem jsem byla neustále obklopená milovanými lidmi, ztracená v každodennosti, úkolech a povinnostech, až jsem se já samotná ztrácela. Milovaným, sobě, Bohu.
Zbyla jsem si já se svojí hlavou plnou myšlenek. Kdo jsem? Proč zrovna tady? Neudělala jsem chybu? Jak to zvládnu? Máma daleko, kamarádi daleko, jenom já blízko. Tak blízko, že mě to až štvalo a děsilo.
Za těch 22 let se ale už docela znám. Už na sebe nejsem tak zlá, už se tolik netrápím nepadnoucím oblečením v debilní trendy barvě, cvičením, který mě nebaví nebo čtením knížek, který bych nejradši hodila do kamen. Zvyknout si na sebe, zase si sebe začít všímat, mi najednou nedělalo tolik problémů jako když jsem se odstěhovala do Brna. Věděla jsem, že potřebuju nějak pracovat, vonnou svíčku, dobrej čaj a dlouhý procházky, který mě unaví.
On člověk zjistí, že je to možná i bezpečnější, než když se pořád váže na lidi, ale myslím, že tahle samota, ta absolutní víra v sebe sama a spoléhání se jenom na sebe, je taky cesta do pekel a vyhýbání se životu. Nejde totiž o to zavrhovat lásku jiných a nemilovat. Já to sama vnímám jako to, že se znám. Vím, jak na sebe. Umím říkat ne, ale taky říkat jo. Mám se ráda. Umí se zklidnit. Modlím se. Vnímám to tak, že nejsem bezmezně závislá na cizích názorech, potřebách nebo rozhodnutích. Sama vím, kde mám hranice. Jsem svobodná ve svých rozhodnutích, ve svém svědomí, ve svém těle. Vím i kde jsou hranice pomáhání druhým, obětování se.
Je to těžká práce. Nekonečná. Každodenní řehole. ¨
Poprvé za dlouhé měsíce (nebo možná roky) jsem i ráda, že jsem single. Jsem vděčná za sebepoznávací chvilky, za chvíle, kdy zjišťuju, jak to v životě chci a nechci. Svobodná. Tvrdohlavá, drzá a hysterická; zatím bez kompromisů. Sama v muzeích, v kavárnách, v parcích se sluchátky v uších. Běhám, skáču, směju se, tancuju podle svýho. Sním.
Chci být nejdřív Někým. Někým jako Já. A pak se teprve dát všanc.
Matt♥
On člověk zjistí, že je to možná i bezpečnější, než když se pořád váže na lidi, ale myslím, že tahle samota, ta absolutní víra v sebe sama a spoléhání se jenom na sebe, je taky cesta do pekel a vyhýbání se životu. Nejde totiž o to zavrhovat lásku jiných a nemilovat. Já to sama vnímám jako to, že se znám. Vím, jak na sebe. Umím říkat ne, ale taky říkat jo. Mám se ráda. Umí se zklidnit. Modlím se. Vnímám to tak, že nejsem bezmezně závislá na cizích názorech, potřebách nebo rozhodnutích. Sama vím, kde mám hranice. Jsem svobodná ve svých rozhodnutích, ve svém svědomí, ve svém těle. Vím i kde jsou hranice pomáhání druhým, obětování se.
Je to těžká práce. Nekonečná. Každodenní řehole. ¨
Poprvé za dlouhé měsíce (nebo možná roky) jsem i ráda, že jsem single. Jsem vděčná za sebepoznávací chvilky, za chvíle, kdy zjišťuju, jak to v životě chci a nechci. Svobodná. Tvrdohlavá, drzá a hysterická; zatím bez kompromisů. Sama v muzeích, v kavárnách, v parcích se sluchátky v uších. Běhám, skáču, směju se, tancuju podle svýho. Sním.
Žádné komentáře:
Okomentovat