středa 6. prosince 2017

Mad Madrid

Dneska jsem snědla šestou čokoládku z adventního kalendáře (já vím, je mi 22, ale jsem daleko a není tu ani sníh, pochopte!) a zbývá jen 12 dní do odjezdu.
A bude se mi vážně asi děsně stejskat! Možná to podle blogu tak nevypadalo, protože krize byly, co si budeme povídat, a možná virtuálně převážily to dobrý, ale ve výsledku jsem nadšená ♥. Všechny ty divnosti a jinakosti, který mi ze začátku vadily, možná mě až děsily, vytváří neopakovatelnou atmosféru. On je totiž Madrid tak šílenej, až je vlastně skvělej! A celkově Španělé jsou vážně úplně jinde a občas je fakt bizár, co se tu děje, proto mám takovou oblíbenou větu, která to tak trochu před ostatními, neznalými situace, ospravedlňuje - To je tady normální... Mít fiestu celý týden, když je svátek jenom ve středu? To je tady normální. Jet na kole po čtyřproudovce a mít k němu ještě přivázanýho psa? To je tady normální. 

metro

Nevím, jestli ho navrhovali leváci nebo dřeváci, ale jezdí obráceně. Vždycky čekám metro zprava a ono přijede zleva, eskalátory jsou jednou tak a jednou tak, asi jak se architekt vyspal, ale zas se může stát i nalevo a nikdo si nemyslí, že jste vidlák. 
Dál - metro se děsně courá, to i šalina ve výluce jede rychlejc. Občas se v tom tunelu i úplně zastaví a to já, starej klaustrofobní hysterik, kterej vidí teroristickej útok za každým vousem, moc nedávám. Ještě je tam navíc děsnej hic a když je takhle k večeru narvaný jak indickej vlak, i kuřeti na rožni je proti mně zima.Jezdí si taky jak chce a většinou s dlouhýma prodlevama. Ale běžel tu někdy někdo, aby ho stihnul? 
Jednou. 
Já.
Je to jednoduše pražský metro obráceně. 



angličtina

O angličtině jsem se už zmiňovala, ale to jsem ještě úplně nevěděla, že Španělé se angličtiny doslova a do písmene děsí. Po větě Do you speak english? zvednou ruce jako byste na ně mířili pistolí a začnou koktat Inglés? No, no, por favor. Což je mi vlastně sympatický, protože já pak můžu trapně říkat náhodný španělský slova, nebo se nebát používat tatarskou angličtinu.
Ale bizár je, že po celým Madridu jsou samý anglický školy. Vážně, na každým kroku. Kdo do nich chodí je mi stále záhadou.

čas

"Čas je relativní," řekl Španěl a přišel o hodinu později. Kam se hrabou naše akademické čtvrthodinky, tohle je vážně nářez. Já teda taky nejsem zrovna extra organizovanej člověk, ale na tohle nemám. Třeba mi máme začít školu v 10. I to je už hodinka poměrně přívětivá, ale myslíte, že jsme někdy v 10 začali? Dost těžko.
Celkově je to tu časově posunutý. Když v osm ráno ve všední den vylezete na ulici, nikde nikdo, jenom pár totálně ospalých Mexičanů, kteří mají šichtu v McCafé. Je to jako u nás v šest ráno. Takže před devátou tu nemá vůbec cenu začít fungovat. A na to se ale rychle a sakra dobře zvyká. Stejně jako na to, že největší zábava začíná po půlnoci a chodit spát ve tři ráno standart. Včetně dětí - v osm večer se teprve začíná chodit na hřiště (co by na to řekla soudružka Zubatá?).
Ale má to i výhody. Třeba v Lidlu mají zavírat v devět. Já si tam včera v půl desátý kupovala mlíko a fronta byla až k mražený zelenině. No, na fronty bych málem zapomněla. Od tý doby, co tu jsem, mi nevadí stát fronty. Ty lidi jsou totiž tak v klidu! Nikdo neklepá na hodinky, nekontroluje stokrát mobil, nenadávají prodavačkám. ♥ a pusinku na čelíčko za tohle!

pohodinda

Co můžeš udělat dnes, nedělej nikdy. A máš klid. I když někdy mám pocit, že jim to ta lenost spíš komplikuje, ale i to je pořádně nakažlivý. Už mi z toho asi trochu hrabe, když přeju kamarádkám o měsíc dřív k narozeninám... ale co, aspoň jsem to udělala, že jo ♥





nevypočitatelnost

Myslím, že právě nevypočitatelnost vystihuje Madrid a Španěly asi nejvíc. Nikdy nevíte, co vás čeká, protože buď to bude úplně hvězdný, anebo totál propadák, nic mezi tím. Prostě šatnu v baru zaplatíte kartou, ale na čistej stůl v restauraci abyste si najali detektivní kancelář. Jeden den je teplo, že jdete v tričku a druhý den vytahujete zimní bundu.  Totálně nádherná Španělka navoněná vším možným začne soply tak tahat z paty, že nevíte, jestli jí nehodíte šavli rovnou pod nohy. #odezdikezdi #tojetadynormalni


Enrique

A nakonec tak trochu můj osobní bizár. Tichý!!Španěl, který umí anglicky!!, který dělá doktorát z výtvarného umění!!, který vám najde a půjčí knihu o všem, na co si vzpomenete, domácí kutil, který vám snese modrý z nebe, když vám tím udělá radost, to je Enrique, po M. ten nejlepší spolubydlící na planetě Zemi! 
Dostane k Vánocům Švejka ve španělštině.








PS: Asi jsem si zvykla nebo co♥

Žádné komentáře:

Okomentovat