Sex je náš?!

Pamatuju si, že jednou běžela v televizi reklama na Komerční banku, to by nebylo tak divný, ale tahle byla na novou studentskou kartu (s už tak dvojsmyslným názvem G2) a holka se v ní svíjela a měl ten "vrcholovej" pohled a tohle všechno bylo doprovázený komentářem - užij si svůj první bankovní styk...nejen, že jsem si ho radši užila s Fio bankou, ale ještě navíc jsem zjistila, že sex - to je marketingovej tah číslo jedna, sázka na jistotu- vždycky zabere.

O sexu se mluví, o sexu se píše, sex je všude kolem nás.
Ale tím nemyslím jenom porno na stránce dlouhavidea.cz nebo Sexshopy ve městě na hlavní třídě s latexovými oblečky, dneska na vás totiž Radim Uzel s předepsáním Clavinu na zvýšení erekce vybafne ráno v šest v rádiu a zatímco vy jste si ještě nevypili ani kafe, tak "šéf už je ďábel a může kdykoli", pak kouknete se na Seznam a první, co čtete je, kdo kde ukázal napěchovaný dekolt a neuhlídal kalhotky nebo je měl zařízlé (anebo je nedejbože neměl vůbec), kdo s kým spí a kdo koho podvádí v Ordinaci...a takhle se v tom člověk plácá celý den a má pocit, že prosouložil půl dne.

Všechna TABU kolem sexu se pomalu rozplývají v článcích o tom, jak si nejlépe užít orgasmus, co je nejlepší afrodiziakum, poloha... a při debatách v hospodě - tam nejvíc, ovínění totiž dokážeme zamaskovat občasné červenání a umíme být upřímní až hanba. Na jednu stranu je to dobře a na druhou si člověk připadá tak nějak až moc nahej, odhalenej, i když se nemluví, nepíše... zrovna o něm.
Sex ale není sezónní záležitost, nikdo s ním neskončí po odeznění popularity 50 odstínů šedi, sex je součástí nás samých, jedna z částí naší přirozenosti. Jenomže někdy už mám pocit, že se řadí mezi přední lidské priority, její živočišnost a určitá pudovost k tomu samozřejmě svádí, ale není to tak trochu pod naší úroveň? Nechat se ovládat svým tělem, jeho tužbami. Jsme opravdu tak přízemní?

d3iubsl.devianart.com

Žijeme v době, kdy potlačovat emoce a intelekt a dávat najevo fyzickou sílu a krásu se nosí, v době, kdy jedeme na výkon. Je jedno kdy, kde, s kým nebo proč, hlavní je kolik a jak dlouho. Pocity, city nebo i naše svědomí jsou na vedlejší koleji, když se jde "na věc".
Každý asi známe aspoň jednoho člověka, který má "kamaráda s výhodama", taky někoho, kdo je citově rezervovaný až bezcitný, holkaře nebo "dávačku", protože spousta lidí si myslí, že to, jací jsou v posteli, tvoří jejich charakter a nějakým způsobem je určuje, ale myslím si, že to není pravda. Protože možná si z těch počtů hodin s určitým počtem lidí budeme schopni spočítat produktivitu "užívání si mládí", ale rozhodně  si z něj nevypočítáme štěstí, sebeúctu ani lásku. 
A po lásce a všech emocích s ní spojené v podstatě (možná v jiných formách a v jiný čas) všichni toužíme, protože - "...sex bez citů je jako když koukáš na porno, akorát v něm hraješ..." a přestože mám pocit, že tahle doba je jedno velký porno, v kterým hrajeme, i když kolikrát ani nechceme, tak si zároveň nedovolím nedoufat, že v každém z nás sídlí trocha z romantické duše Elisabeth Bennetové, osudovost Anny Kareniny, touhy po odpuštění Evžena Oněgina nebo "věčně" na lásku čekající Bridget Jonesové.

I když většinou, když nad něčím přemýšlím, vyvodím z toho závěr, tak tentokrát jsem v koncích. Tady nezbývá než doufat, že ačkoli je sex už taková nová atrakce vedle labutí na Matějské pouti, tak kousek svojí intimity, svého vnitřního (nejen sexuálního) Já si každý neseme a schováváme pro někoho, komu ho budeme moci odhalit, k němuž nás nepoženou jenom splašené hormony, feromony, testosterony nebo kdoví jaké pudy, ale také potřeba se oddat, být oddán- společně se oddat něčemu velkému- jemuž je tělo a sex jenom prostředkem.

Ps: Nikdy jsem si nemyslela, že v jednom a tomtéž souvětí použiju slova porno a Elizabeth Bennet.
Pss: A mimochodem- jediný film bez sexu, který by stál za to, je právě Pýcha a předsudek.