Muž v kupce sena

Chtěla bych ještě něco

chtěla bych Muže,

který zasadí dům

a postaví strom

a každý den mi udělá syna

tak ve které

kupce sena

se zase zapomněl?!... (Teodora Žurková - Dubnování)

Když jsem zakládala blog, tak jsem si říkala, že o chlapech se já tady bavit teda rozhodně nebudu...no ale když ono to bez nich nějak moc nejde...

Pamatuju si, když jsme si na základce, a pak na gymplu, s holkama malovaly náš budoucí život. Vždycky když jsem přešly vysněná povolání, domy a auta, tak jsme se dostaly k tomu nejfrekventovanějšímu tématu dam - kluci. 
Správnej kluk měl bejt starší (aspoň) o měsíc, vysokej, s dobrým moderním účesem a fakt cool oblečením, měl bejt trochu svině a trochu taky nedostupnej a my se řídily Top dívkou - Jak sbalit kluka svých snů?, když nám teda v testu - Je to ten pravej? vyšlo, že jsme pár snů jako Edward a Bella.

Ačkoli jsem si docela dlouho myslela, že mi tyhle přízemní "vlastnosti" stačí, tak jsem zároveň nikdy s nikým nechodila, protože já tak nějak neumím vztahy s pocitem, že se za tři měsíce rozejdeme - což trvá dodnes, ale moje priority se dost změnily. 

sunnydaysphotography.blogspot.com

Původně jsem chtěla psát, že chci muže (už ne kluka), co bude hodný, vtipný, bude mít rád (nebo snášet) moje rodiče, milovat naše (snad) čtyři děti, co se o mě postará, co se mnou bude celý život. Rozhodně ty věci nechci zlehčovat, ale myslím, že celý svět stojí na maličkostech.

Mně stačí chlap, co - naštípe dříví, bude umět pít slivovici, bude mít orientační smysl,  bude mít na všechno odpověď, nenechá mě se v něčem hodiny debilně plácat, zatřese se mnou, když budu hystericky vyšilovat, bude stejnej bordelář, se se mnou promiluje tisíce nocemi, bude poslouchat Depeche Mode, mi nebude říkat - čoklíku, koťátko, beruško..., z něj bude mít strach můj brácha, bude mít pokřivený úsměv, postaví dům (dobře, to není maličkost...),bude nosit košile, popere se kvůli mně (dobře, to je pořád trochu přízemní...), nebude mě osahávat před lidma, nebude lakomec... nepotřebuju, aby měl milióny a BMW, motorku a penzijní připojištění, aby mi koupil Gucci kabelku, měl príma rodiče...mně tak spíš stačí ten charakter a jiskra - to abych vypadala trochu skromněji.

Nějaká část mě samotné určitě žije v dobách Jane Austen nebo aspoň někdy v zlatejch šedesátejch a hledat takovýho muže, kterej by tohle tak nějak splňoval, je prostě těžký. Ale neříkám nemožný. Jsem připravená i na jeho negativní vlastnosti, protože, co si budeme povídat, i já jsem občas dost hysterická a uječená, spíš nevyrovnaná a docela dost kráva...možná víc než občas. Jaká bych chtěla být žena by měl být asi další článek - a nejspíš bude podstatně delší.

Já hledám muže na furt, toho definitivního, na první dobrou. No ale proč to píšu? No, já ani nevím...asi to, že už mi fakt chybí nebo co. Přiznávám - teď nejsem příliš singlovsky vyrovnaná se svou samotou, v mých nevyvážených pocitech a) jet na konec světa b) milovat a být milována... převažuje možnost b). Ona v podstatě převažovala vždycky, ale znáte to, když jdete spát a tam volná část vaší postele - nikdo nikde. Pětkrát normálně usnete a pošesté cítíte to prázdno...

PS: Možná si podám inzerát: "Hledám Muže zn. čekám, ale pospěš si..."