Kašel a Keira

Kašel mě našel

Kašel mě našel.

Aby pošel.

Konec kašle v nedohlednu

skončím s chrchlem možná v lednu

Jo, chřipku mám já. Mám pocit, že jsem si na břiše vykašlala už nejmíň pekáč buchet, na bolest v krku jsem si pro jistotu koupila ten paralyzer ve spreji, takže ho vlastně už necítím a o rýmě ani nemluvím.

Vždycky, když jsem nemocná, tak jsem v podstatě dost ráda, protože tyhle časy, kdy si můžu dovolit být týden (i více!) zavřená doma, začínají mému životu dávat sbohem. Jenomže přestože si vždycky tak naivně myslím, že stihnu dodělat to, co jsem nestihla do té doby, dočtu vše, co chci a budu to mít z krku a budu si moci jen užívat, tak OMYL! 

Takže co tak asi dělám:

• JÍM A PIJU- cokoli a pořád - favoriti jsou - krupicová kaše, plněná paprika mletým masem, tisíce mandarinek, skořicový čaj, kakao se šlehačkou
• SERIÁLY - teď momentálně ujíždím na Až po uši od Hřebejka
• FILMY - spíš tak brakuju to, co na Vánoce dávat nebudou, takže starý filmy - Kdo chce zabít Jessie?
• TV - jo, nic nedávaj, ale už teď znám program nazpaměť- takže kdy už začne na Markíze House?
• ČTU - dobře, flákám to, ale čtu - trochu psycho Pírko a Zvláštní smutek citronového koláče, po čemž dostanu vždycky hlad, takže se vracíme k bodu číslo 1

Dále... informace, že Keira Knightley, moje nejoblíbenější herečka, která exceluje ve filmech jako je Pokání, Anna Karenina a Láska nebeská, čeká miminko, mě tak učinila šťastnou, že mě skoro přestalo bolet v krku (...ale fakt teda jen skoro). Byla jsem tak šťastná, jako kdybych s K.K. chodila každou neděli na čaj s máslovými sušenkami....což ovšem pravda není...škoda...

StylBizPortal/flickr.com

Připadám si to trochu zvláštně, když se pokaždé nadchnu pro cizí milostné vztahy. Dokážu to s oběma prožívat až do posledního dechu. Ať už je to v reálném životě nebo v předem napsaném scénáři té nejdebilnější telenovely. Navíc přeju tu lásku i lidem, které v podstatě vůbec nemám ráda nebo jsou mi absolutně nesympatičtí. Přesto chci, aby byli spolu šťastní, napořád, aby měli spolu krásné děti, dům u jezera...

Myslím si totiž, že všichni potřebujeme v životě aspoň kousky pohádky, šťastných a zamilovaných konců, které jsou tak kýčovité, až zraky přechází, stojí jen na základech pravdy, důvěře, lásky. Že potřebujeme věřit, že ačkoli musíme překonat mnoho překážet, tak pak přijde zasloužený život se štěstím, jako v Pýše a předsudku. A je jedno, jak moc je to naivní, jak moc je to bláznivé a dětinské. Přejme si to a přejme to i druhým, když ne s potěšením, tak aspoň s vědomím, že karma jistojistě funguje....

Tož asi tak...pa!

PS: Keira určitě bude mít kluka!