Maturita s dvacítkou na krku

Po třech dnech jsem se vrátila domů...ehm...opojená velkým množstvím alkoholu a ověšená dary.

Ale abych začala pěkně z gruntu:

Pondělí - po probdělé noci, kdy jsem ve tři ráno hledala, jaký den se slaví den sv. Patrika, jsem seděla před komisí a přestože jsem zapomněla všechno, co se zapomenout dalo - počínaje dějinami pedagogiky, angličtinou jako takovou a konče rozsvícením světel u auta a podpatky na přezutí - tak jsem udělala maturitu!
Pár hodin mi to nedocházelo, pak jsem ale přišla domů, líbla matku na tvář, vítězoslavně si sedla do křesla a prohlásila: "Tak mami, teď už konečně můžu začít rodit ty děti." No, zase bych se nakonec tak neunáhlovala...
Následovala návštěva hospody a omílání mantry: "Ty vole, my tu maturitu fakt máme, to není možný, tak na zdraví/na vysokou/chlapy/ať dojdeme domů po dvou..."

Úterý - ráno vstanu a hledám auto a ono nikde! Po šílené panice jsem si všimla značky s blokovým čištěním. Prostě karma funguje. Máš maturitu? Tak plať!

Čekala jsem na svojí spolumaturantku a šla zase na pár drinků. Servírka nám ze začátku asi nevěřila, že máme vůbec občanku, ale po pár prohlášení: "Maturita je jen jednou!" (ťuk, ťuk) snad už pochopila.

Středa - Ano, ač je to neuvěřitelné, bude mi dvacet, a tak jsem dostala (nejen) super piknik jako předčasný dárek od mojí milované M. O jeden dárek se ráda podělím:

Čtvrtek - Je mi trochu špatně a nějak mě zase chytají filosofické myšlenky. A říkám si jak stačí málo - maturita, aby si člověk připadal jako mistr světa. A přitom jsem hlavně teď ukojila potřeby, konvence tohoto světa, ale já sama si nepřipadám o nic lepší, zajímavější nebo úspěšnější. Protože teď to teprve všechno začíná...

Možná bych měla být přeci jen víc optimistická, ale tohle bručounství bude spíš už věkem...

♥ Mějte krásný (nejen) zítřejší den ♥

PS: No, nechci si ani představovat, že to má zítra opakovat...

PSS: ...snad dojdu domů po dvou...

PSSS:...po čtyřech...

PSSSS: ...snad dojdu vůbec domů.