Všechno je jinak

Je začátek mých dlouhých čtyřměsíčních prázdnin. Pár dní uběhlo a já nevím, co se svým dnem. Jsem zvyklá neustále dělat něco, co nedělám moc ráda a najednou je tu svoboda. Čas a prostor. Je to šok. Cítím teď ale i velký prostor pro přemýšlení. Hlavně nad tím, abych si ujasnila, kam jdu. Nepřijali mě totiž na vysokou, o kterém jsem si myslela, že je pro mě jako stvořená (nebo spíš já pro ni). A teď jsem zklamaná, uvržená do zmaru a pochybností.
Vlastně je úplně normální se cítit hrozně, ale znáte to - řeknete si, že zklamaní nebudete a že jste připraveni i na možnost neúspěchu a nakonec je to jinak. Stejně jste zlomení a naštvaní. Logicky se totiž neubráníte snění, chtění uspět a celkovému souznění s tou představou. A pak nic.
Dovoluju si brečet, dostat ze sebe ten pocit, kdy si připadám neschopná a k ničemu, ale nedovoluju si být zoufalá (i když často jsem), protože mám jinou cestu - přijali mě do Brna na žurnalistiku!

flick.com

Takže, co si vlastně stěžuju, vždyť je to fajn, vždyť miluju psaní, vždyť jsem to chtěla....všechno je to ale najednou nějak špatně - škola na druhém konci republiky, jiná než moje úplně vysněná... a já bych chtěla, aby bylo všechno jinak, i když taky nevím, jak by to dopadlo a jestli by mě to bavilo, ale to už je asi taková ta lidská blbost - toužit po tom, co nemáme. Teď přichází ta část s pokorou, která mi dělá velké potíže, a to - přijmout to, co se mi dostalo a být s tím spokojená. Brát to jako výzvu a jít do toho s otevřeností.
Je mi líto, že už nebudu dělat nic s pedagogikou ani hrát jako hérečka, ale chci mít neustále na paměti, že to takhle nemusí být napořád. Všechno se totiž mění. Většinou úplně mimo plán a dobu, ale zároveň v tu nejlepší chvíli, protože ty nejlepší věci se prostě jen stanou.
Vidím to teď kolem sebe pořád. Životy jako na houpačce, a pak najednou zlom a láska, smích i uvědomění si sebe sama. 
Ale chce to čas. Ačkoli je mi dvacet, tak si neustále myslím, že ho mám už jenom málo. Což je taky blbost. Je hodně času na to budovat, nezabředávat, pracovat i jen tak být a je taky čas na změny. Všechno je jinak, než jsme původně chtěli, všechno ještě bude jinak, než je teď, ale všechno je jinak ve správný čas na správném místě.

PS: Clint je božskej!!