Rande naslepo a tak trochu Hamlet

Byla jsem zase v Praze. Na to, že mě tam nevzali na vejšku, jsem tam teď pečená vařená. Kdežto předtím to bylo víceméně (spíš tedy méně) ze studijních důvodů, tentokrát jsem si tam zajela čistě ze "zážitkových" pohnutek. Se svou nejdražší přítelkyní jsem strávila báječný čas!

Asi tak, když se máte s někým sejít na Václaváku. To není jak u nás ve Varech, kde si řeknete někde na kolonádě, v Praze musíte mít vypočítaný každý milimetr, tam nejde ani říct sejdeme se u H&M, protože to má tři patra a minimálně dvanáct vchodů. Doporučuji tedy buzolu a neomezený účet.
Když jsme se tedy na půli cesty mezi obchody a pokutchtivých policistů sešly, došlo nám nejen, že máme zpoždění, ale i že Nová radnice není Novoměstská a po kočičích hlavách se na podpatcích chodí fakt neskutečně blbě.
Nicméně dorazily jsme na Neviditelnou výstavu ve zdraví a jen s pěti minutovým zpožděním. Konečně jsme tak využily lístky, co mi půl roku ležely na stole a zažily tak trochu bláznivou hodinu v úplné tmě. 
Narážely jsme do lidí i stěn a snažily se hádat, co bylo v jednotlivých místnostech za věci, jak co používat, jednoduše být na chvíli v kůži těch, kteří nevidí. S pocitem, že vyjdete na světlo a zase uvidíte, se asi nedokážete vcítit úplně do slepce, ale nejspíš to ani není účelem, nejspíš stačí, když si člověk něco uvědomí.
Celkově měla výstava několik částí - procházení se po bytě, na ulici, návštěva galerie nebo baru. Poslední akce, kdy jsme si už jemně na slepotu zvykly, byla docela fajn, i když ve tmě poznat peníze bylo docela na palici... Seděly jsme na barových stoličkách a klábosily. Pak ovšem přišla trošku ošemetná konverzace :
"To by bylo dobrý mít takhle rande jako v Lásky čas, co?"
"No úplný rande naslepo!", pak jsem to chtěla vylepšit "no, to byl černej humor."
Smích a další nálož. "Se mi z toho smíchu udělalo černo před očima..." 
Jednoduše se nešlo z téhle konverzace nějak rozumě vybruslit, byly jsme ve slepé uličce... 

Byla to asi nejzajímavější výstava, na které jsem kdy byla, doporučuji!

svandovodivadlo.cz

Ovšem výstava nebyla jedinou akcí. Další bylo představení ve Švanďáku - Hamlet. Na tohle představení jsem se chystala vlastně už její premiéry, protože mě strašně zajímala práce režiséra Daniela Špinara, který mimochodem teď vede činohru Národního divadla, a také samozřejmě Patrik Děrgel v hlavní roli, protože takhle mladý Hamlet, to se jen tak nevidí.
A musím říct, že jsem tedy absolutně unesená. Jak vynikajícími hereckými výkony (Zuza Onufráková je výborná!), tak výstavbou inscenace, podmanivou hypnotizující hudbou i zmodernizovaným pojetím, které občas bylo na hraně, což je ale právě důvod, proč jsou Špinarovy hry tolik výjimečné. Co ještě musím ocenit je skvělé poprání se s replikou - být či nebýt? v nepatetickém stylu.
Nejlepší je, že se moc nedá o tom představení hovořit nebo psát, to se musí vidět!

PS: Úterý směr Wolkrův Prostějov!
PSS: Sama na tripu!