Měsíc v trapu na tripu, I. část

devianart.com/vampire-zombie

♥ TAK JSEM ZPĚT ♥

!KONEČNĚ!

♥

!VÍC JAK PO MĚSÍCI!

!!TOTÁLNĚ NABITÁ I VYBITÁ ZÁROVEŇ!!

Je toho tolik! A je jasný, že si půlku z toho, co jsem prožila už nevybavím, ale snažím se to brát tak, že to, co si pamatuju, je to nejdůležitější a ostatní by bylo jen pindání okolo...

Novinky:

• Mám počítač - končila jsem tím, že nemám počítač, protože je nefunkční, nakonec to přeci jen s tím chudáčkem dopadlo líp, než se předpokládalo, "jen" mu nejde klávesnice, pro mě jako psavce trochu podstatnej problém - takže nakonec mám nový HP - jde na něm psát a je tmavě modrej, v podstatě je to tak všechno, co mě zajímá...

• Blogu je rok, měsíc a tři dny! 

• Mám práci - konečně jsem se dočkala a do Studentpointu píšu za peníze, ovšem jestli budu ještě schopná něco vyplodit, najednou mám pocit, že nenapíšu ani kloudnej řádek, ÁÁÁ!

• Budeme v Brně s mou drahou ♥ - někdy v 15 jsme s M. dohodly, že budeme studovat v Brně. Jenže-  já propadla a o rok se zpozdila, ona začala studovat v Praze, s Boží pomocí jsem udělala maturita, M. její obor moc nenaplňoval - aneb bylo jasný, že to takhle dopadne ♥ Teď jenom najít byt, protože na koleji - to bych připadala 24/7 jako na táboře...

• Projíždím republiku - je to docela sranda, protože jsem totiž plánovala na srpen, že zlanařím nějaký kamarády a vyrazíme na trip po Česku a přitom poslední dva měsíce nedělám nic jiného!

• Jsem jak splašený kuře - mám pocit, že musím stihnout tisíce věcí najednou i mezitím, co píšu tohle, si třicetkrát odskočím na Youtube, sníst housku, podívat se, co novýho v e-mailu, na Seznamu, na Facebooku... no, ale asi by stačilo dýchat, že?

 No ale abych teda vůbec začala...

Wolkrův Prostějov 

Ještě v červnu jsem stihla jet do Prostějova a to sama. Byl to totálně spontánní nápad potom, co mě nepřijali na DAMU a já si potřebovala ujasnit jestli vůbec do toho divadla chci fušovat a taky jsem nějak toužila být sama.

Ze začátku jsem ale měla spíš pocit, že jsem ve zlým snu. Nemohla jsem v Praze najít správný nástupiště, polila jsem se kapučínem ve vlaku, na nádraží v Olomouci nešla elektřina, takže jsem nevěděla odkud mi to jede a lítala tam jako splašená koza a hned první večer mě to po písničce Krchovskýho "...všechno, co jsem dělal v životě jsem nedělal rád..." (nebo tak nějak) přikovalo k mobilu na tři hodiny v zoufalém pláči.

Ale jinak to bylo super. Nakonec. Poznala jsem pár spřízněných duší. S někým jsem probírala smysl života, s jinými divadlo, pak zachraňovala ptáčka až umřel, propila se nocí... Byla jsem inspirována. Lidmi, semináři, ale i představeními a recitátory, jejichž výběr textů mě mnohokrát pobavil nebo dojal, někdy i obojí (musím si prostě už přečíst Podivný případ se psem!), užívala jsi seminář storytellingu, který mi konečně posunul v dramaturgický práci s mými texty a vůbec se toho spoustu nového naučila. Hlavně v komunikaci - půjčit si jen tak od někoho v kavárně propisku, oslovit někoho, aby mi otevřel láhev s pitím, doprovodil mě na druhou stranu města... 

Vlastně jsem si za těch pár dní nic nebyla extra osvícená, ale  pár věcí mi došlo. Třeba, že samota není vždycky depka (i když často je, uznávám), najednou se jeví jako něco přirozeného a vznikne prostor pro zkoumání a objevování nových míst i lidí a taky mi došlo, že divadlo mě baví, fascinuje mě, přitahuje - absolutně, neskutečně. Vždycky to ve mně nastartuje nové nápady a určitou dávku kreativity. Miluju tu divadelní zkratku a metaforu. Moje cesty mě teď vedou jinam, ale věřím, že mi je divadlo ještě protne. 

50. MFF KV

Žila jsem nočním životem. Viděla slavné herce a herečky. Procházela se nad ránem karlovarskou mlhou. Nezastavila jsem se ani na chvilku...V podstatě to tak vážně bylo, až na to, že jsem měla noční v bagetárně u Thermalu, viděla si herce a herečky kupovat bagety, co jsem jim připravila, ráno šla mlhou nasraná a unavená, protože jsem se ani na chvilku nezastavila. 

V celku jsem teda neviděla ani jeden film, neměla na sobě ani jednou večerní šaty, make-up ani blbou řasenku. Fesťák jsem si užila jako jedna velká bageta.  

Moje každodenní mantra - peníze, peníze, peníze moc nepomáhala, ale nakonec se to dalo. Protože i v tom nejhorší můžete poznat bezva lidi, který to s váma pronadávaj a proskuhraj až do konce. Nevím ale ve výsledku jestli to vůbec stálo za to. Asi na ty peníze nejsem zas tak moc, abych to příští rok podstoupila znovu, ale kdo ví? 

Určitě je ale dobře, že jsem si to zkusila. Manuální práci, kdy se všichni "manažeři" tváři jako kdyby zrovna hledali lék na rakovinu tlustýho střeva a ve skutečnosti jenom buzerujou, abyste do baget dávali míň choriza, protože oni přece nekradou ...ehm... 

Takže radši učit se, učit se, učit se...

Fotku radši nemám.

Colours of Ostrava

K 20. narozeninám jsem od svých nejdražších dostala úžasný dárek v podobě lístku na Colours of Ostrava!! Tímto ještě jednou ze srdce děkuji ♥!

No a co vám budu povídat - bylo to boží!!!

Začalo to Björk, pokračovalo bezkonkurenční Zrní ♥ s Janáčkových orchestrem, což byl pro nás jako skalní fanoušky absolutně nejúchvatnější zážitek. Hlavně, když začali hrát skladbu Dva. Vybaveny tričky jsme pár hodin před stepovaly, abychom viděly všechno zblízka.

Užily jsme si všechno. Stálice jako Kasabian, St. Vincent nebo třeba Rudimental, ale i nové objevy. Například La3no Cubano, protože takhle jsem si nezatancovala jak je rok dlouhej, byla jsem svobodná a hlavně nadšená.

Ovšem největší hvězdou byla, aspoň tedy pro mě, Dillon. Okouzlující, skromná brazilská zpěvačka v krásném kostýmu s podmanivým hlasem, kterým rozezpívala všechny přítomné a přitom její styl alá elektro k tomu původně nesvádí. Ona ale strhne! Ano, je strhující přímo neuvěřitelně. A taky nádherná!

Colours, to není jenom hudba, ale i výborné jídlo. Hlavě tedy veganské!! Špica! Pití - bez Kingswooda ani ránu! A taky je tam plno krámků s hudbou - sehnaly jsme svatou trojku - Bittová, Navarová, Radůza na MC (jo, je to zkratka pro kazetky do kazeťáku, co se obrací a musej se přetáčet), měly jsme co dělat, abychom nekoupily nějaký gramofonový desky, ale to bychom neunesly, takže jsme se ovládly. Ale super bylo taky oblečení, šperky nebo kabelky. Všechno zajímavé, originální, homemade, určitě se o tom na blogu ještě zmíním. Jednoduše žůžolabůžo.

A I. část je u konce, protože je to dlouhý jako toaletní papír. 

PS: Druhá část bude brzy

PSS: Jo a děsně si to užívám a doufám, že je to znát!

PSSS: Tohle léto ještě nekončím!