Je tu druhá část naší rubriky - Co jsem dělala v červenci. Minule jsem psala o úžasném Colours of Ostrava, které bylo opravdu nezapomenutelné. Tentokrát se přesuneme do "trochu" vzdáleného světa - na tábor. Pořád na ten samý jako loni a na podzim. Pořád jako osobní asistent jednomu úžasnému chlapečkovi.
♥ Táborník 2015 ♥
Cesta tam byla krušná. Ono jet v neděli z Ostravy kamsi na Šumavu je téměř mission impossible. Z nadšení po sehnání posledních dvou volných míst ve vlaku do Prahy nás vytrhlo zjištění, že jsou do dětského kupé. Nu což, dobrá příprava na ječící dětské davy, ale vidět S čerty nejsou žerty dvakrát za sebou jsme ale nemusely...
Když jsem tedy po nějakých sto přestupech a nekonečném čekaní konečně dorazila na místo, tak jsem zase padla do reality (ne)všedních dní, kdy už se nejí veganský burgery na trávě v Dolních Vítkovicích a kulisu k tomu nedělá Kasabian. Možná trochu škoda, ale nic netrvá věčně a navíc pocit, že někomu pomáhám a nemyslím jen na sebe mě prostě baví, uspokojuje.
Už jsem i v předchozích článcích o táboře psala a zdůrazňovala, jak moc mi připadá důležité být tu i pro druhé. Ukáže nám to totiž svět v nové syrové perspektivě - drsné, reálné, smutné i dojemné. Uvědomuju si pak fakt, že si žiju skvěle a mám se dobře, že ke štěstí stačí málo a je také málo věcí, na kterých opravdu záleží. A je to tak dokonale patetický, že je mi dobře.
Nejvíc jsem vděčná za tu dětskou vnímavost, bezprostřednost, upřímnost a lásku, kterou roztomile projevují. Když vidím ty malé bytosti, jak jsou nadšené z maličkostí a smějí se bez zábran, tak se nezvladatelně těším na ty vlastní. Na ten nový prostor, co mi vytvoří a jaká já v něm budu.
Samosebou nebylo nouze o (tolikrát odzbrojující) hlášky :
- No bezva - hláška, co mě doslova vytáčela, ale malý Ondra ji používal velice hojně - "Dneska nebude fotbal? No bezva!"
- "Jste chytrý jak rádio Egrensis!" - kdyby aspoň Český rozhlas...
- Kuřata - šli jsme tahle kolem slepic a já nadšeně volám na Ondru, aby se podíval a on mi s vážnou tváří říká - "To jsou ty kuřata, co jim uřežou nohy a hlavy, daj se do mrazáku a potom si je někdo ogriluje..." Co na to říct?
- Jako list? - Ondra psal pohled domů a domlouval se se mnou, co napsat a já mu pak domluvenou verzi diktovala a po písmenku říkala. Když jsme se dostali k písmenku S, vyvstala otázka - "Jako list?" Po dlouhém nechápavém mlčení Ondra napsal S obráceně, opravila jsem ho a on s důrazným prohlášením - "Takže jako list!" dopsal pohled sám. (Furt v tom ten list nevidím)
- Malej pinďa - přišli jsme z celodenního koupání a bylo od chlapečka oznámeno, že má malýho pinďu a čím to tak mohlo být... nějak jsem to uhrála, ale bylo to o prsa... ale jinak dobrá příprava na vlastní rodičovské přednášky.
- Pa - ještě jeden zážitek ze psaní dopisů - "Ondro, co napíšeme mamince?", chvíle ticha - "Pa Ondra.",radši jsme to odložili na další den.
- Pan sluha = Pan číšník
A ještě si asi až do konce prázdnin budu neustále zpívat nejen Love me like you do, Cestu, I see fire , ale hlavně tu, kterou vážně moc nemusím - Toulavá, ale která se tak trochu hodí k tomu mému minulému měsíci na cestách, po kterém se mi neuvěřitelně stýská a mám pocit, že už snad ani není pravda.
♥ Bylo to skvělý! ♥
PS: Tu písničku uměly všechny děti nazpaměť - haluz!
PSS: Ale léto ještě nekončí!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat