Jsem mladá!!

"Člověk se někdy cítí neúplný a přitom je jen mladý" (nějakej chytrej pán)



Když mojí mamce bylo jako mně, tedy dvacet, tak už přes rok byla vdaná za tátu, za kterým se odstěhovala z malý vesnice na Vysočině na druhou stranu republiky, pracovala tři roky jako švadlena a zhruba v tuhle dobu aktivně s otcem plodila mýho staršího bratra. A to, že moje babička měla děti už dvě radši zmiňovat nebudu. Jiná doby, jinej svět, možná i jiný lidi a jejich představy o životě. Ale já jsem si vždycky přála to mít stejně jako ony. 
Moje sny se vždycky točily kolem manžela, rodiny a starání se o ni. Od osmnácti mě proto pronásledují obsesní myšlenky na staří. Ne, nebojím se vrásek ani povislých prsou, protože ty povislá stejně už (trochu) mám, nebo že půjdu do důchodu (na to se paradoxně spíš těším - toho času na knížky!!), ale bojím se, že ten život takhle prožít nestihnu. A možná je na čase konečně si přiznat, že je to pravda!
Můj život opravdu nebude takový, jaký jsem si vysnila a rozhodně nebude stejný jako mojí mamky nebo babičky. Ale je nejspíš taky na čase si přiznat, že je to tak dobře! Ne, že by žily nějak blbě, to ne, ale já mám vlastní cestu, i když pořádně nevím jakou.

theygetaround.com

Zatím nemám nic. Děsně mě to děsí, připadám si často zoufale a hloupě, když mě popadne záchvat zodpovědnosti za vlastní život. Jenomže pořád je tu ta zásadní věc - je mi teprve dvacet. Ano, teprve. Jistě, jsem dospělá, ale jsem taky mladá. 
Je to asi zvláštní, ale pro mě je mnohokrát hrozně těžké si to dovolit a užít si ten pocit svobody z nejasné budoucnosti, sbírání zkušeností, hledání něčeho, co by mě naplnilo, někoho, kdo by beze mě nemohl žít a já budu nosit jeho trička nebo děti pod svým srdcem.
Pořád něco hledám. Hledání je velká část mýho života, vlastně miluju všechen ten proces objevování něčeho nového, velkého, smysluplného. Chce si to ale dovolit dělat, chyby, omyly a přehmaty. Pro mě to je v závislosti na mém sebevědomí, které jaksi nechce být zdravé, těžký úkol. 
Stejně jako je pro mě těžké věřit něčemu, co toužím dělat. Momentálně třeba píšu, píšu jako divá - beletrii. Nosím to v hlavě ten nápad přes dva roky a najednou mám pocit, že to prostě musím napsat. Mám mnoho pochybností, strachů a hlavně předsudků, ale snažím se to kočírovat.  Asi na to není nejvhodnější doba anebo právě možná je... Nevím, jak to dopadne, možná bych to sem ani neměla psát, abych to nezakřikla a vůbec to dopsala nebo tak, ale je to velká součást mě a tenhle blog je hlavně pořád o mně, takže to říkám. 

A i kdyby to nedopadlo, tak můžu dělat něco jinýho, jsem přece mladá, ne? ♥



Momentálně moje hymna!♥

PS: Musíme tvoriť!
PSS: Niečo zvládnem aj na tento oný!