neděle 20. září 2015

Kéž bych byla raperem

Miluju ČT art, Český rozhlas Plzeň i Dvojku, koukám na dokumenty o Hitlerovi v neděli ráno na Primě a zbožňuju kdejakou alternativní prkotinku. Ne, nepíšu to, abych se nějak intelektuálně vymezila, ale proto, že mi cosi nejde do hlavy, jak mi do toho může vstoupit něco dost mimo moje zaměření - rap. 
Jo, když je mi fakt mizerně, což momentálně snad ani není hodný slovo mýho totálně ubohýho pocitu, poslouchám rap. A zjišťuju jak pořád víc a víc mi to připadá jednoduše hustý! 
Kdekdo jsme ujížděli na hitovkách od nesmrtelnýho Eminema a všichni si určitě taky pamatujou začátky Marpa a jeho 16 metrů hluboko, Indyho a Wiche a jejich Z tvojí čtvrti a různý jiný hitovky z Let's dance. To byla doba, kdy bylo v módě vypadat jako gangster a čmárat jakože graffiti na kdejaký baráky. To už je ale nenávratně pryč, teď už jsou to oldschoolovky (vidíte ten slang!). Nechci tu ale probírat nějakej svůj "rap vkus", protože to většinou stejně jenom tak ke mně kousek po kousku přijde, je to dost rozmanitej a taky možná dost pochybnej výběr.

terminals and gates

Chci jenom říct, že mě rap a rapeři fascinujou, děsně jim závidím a občas bych vážně chtěla bejt jako oni! Proč? Protože můžou dělat určitý věci, aniž by to bylo trapný, například :

  • Raperský gesta - dělám je jenom v autě, když vím, že mě nikdo neuvidí, a kdyby přeci jen, řekne si, že nadávám na hlemeždě před sebou, no nebo v kuchyni na vařící se těstoviny (Panzani sice nelepí, ale než se uvařej...)
  • Nadávky - jo, je to ubohý, ale nikdy si tak neulevíte jako se sprosťárnáma v uších (a když je u toho opakujete...).
  • Volný oblečení a bejska - nemusí bejt narvaný v úzkejch kalhotech a klidně si vezmou tepláky a xxxxl tričko a je to image, samozřejmě nesmí chybět bejska, kvůli tomu bych začala vážně i rýmovat.
  • Tvrdý dobráci - mezi desítkama tvrdejch tracků si můžou dovolit pár překvapení a ty jsou většinou nejlepší, není nad dobrácký srdce pořádnýho rapera!
  • Tetování - prostě se ztetujou do modra a vypadá to živočišně.
  • Mají svý zásady - opakují je prakticky v každém svém tracku, ale opakování je matka moudrosti ne?
  • Jsou sví - možná všechno předchozí vypadalo jako sranda nebo ironie, což částečně i byla, ale tohle není - prostě rapeři říkají, co chtějí, mají svobodu, u mnohých to něco vypovídá o jejich mozkový kapacitě, ale v tom je super- jak lehko to člověk odhalí!


Ale jelikož já v hudebním průmyslu ambice pouze jako posluchač (v rámci ochrany okolí), tak si nejspíš budu muset nějakýho rapera vzít.



Momentálně žeru tohle z výbornýho filmu Southpaw (česky debilně Bojovník), kde je bezkonkurenční Jake Gyllenhall a Rachel McAdams.









PS: Teď teda přemýšlím jestli si vzít za manžela boxera nebo rapera.
PSS: Dilema.

Žádné komentáře:

Okomentovat