Původně jsem chtěla říct, že teď čtu pořád nějaký sociologický knihy a že je mi špatně z toho, jak někdo zkoumá to, jak nás ovlivňuje a do jisté míry předurčuje to, kam jsme se narodili, a má z toho radost. Chtěla jsem taky říct, že si občas připadám hrozně zoufale, protože mi ta škola nejde od ruky a věčně se trápím s ním, že mi něco nejde a musím to hrozně dlouho zkoumat a mazat se s tím v šíleným stresu, ale nakonec to vždycky odevzdám. Chtěla jsem napsat, že jsem musela skončit s prací, protože jsem se cítila hrozně vyčerpaná a povzbudivě pak napsat, že se UŽ nepovažuju za lempla, kterej nic nezvládá, ale dokážu si určit svoje hranice, protože nejsem robot. Původně jsem chtěla chrlit jednu událost za druhou a hledat východiska, kdy jsem se musela vzchopit a jít dál, ale já chci teď jenom říct, že jsem strašně vděčná.
 |
| introvertdear.com |
Protože je jedno, jak velké zkoušky máme nebo jaké nás čekají, vždycky je zvládneme, nikdy na nás totiž není nakládáno více, než můžeme snést a to je tak strašně velká útěcha, že momentálně pociťuju jenom vděk. I když teď neprožívám zrovna krásné dny. Všechno, co bylo na svých místech, už tam není, všechno se ztratilo anebo se postupně vytrácí. Už nežiju v tom starém světě, který jsem znala a který znal mě. Chráněná sny a velkými slovy v malém městě.
Mám strach. Nejsem šťastná, spokojená. Připadám si jako velká nacucaná švestka... ale přesto jsem vděčná. Za lidi, který miluju, za každý nový ráno, barevný stromy, sychravý rána, podzim a déšť, zvířata v lese i mimo něj, kakao a gumový medvídky, mojí duchnu, pod kterou je mi vždycky krásný teplo.
Byla by hloupost nechtít na tomhle světě žít, je tak nádhernej, i když je úplně jinej, než jsme si mysleli, chtěli, toužili, ale jsme v něm správně. Bezpochyby.
CALM SEASON ♥
PS: Kdybyste byl někdo 2. v Brně, tak hrajou na Flédě.
PSS: Už se těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat