Na tělo

Kromě toho, že neustále přemýšlím jestli jsem teď momentálně správně na správném místě, tak hlavně (zase) řeším, že nemám co na sebe. Ve skříni věcí, že nevím kam s nimi, ale nic už mě nevystihuje. Už v ní nemůžu najít nic, co nebo kdo jsem já a co je moje tělo.
Jednou jsem tu už o svým těle psala (Moje tělo, to je dělo), vlastně jsem popsala dobu, kdy jsem se svým tělem bojovala a nějak se ho snažila měnit. To už je za mnou, poslední dva roky totiž svoje těle tak nějak ignoruju. Zaměřuju se jen na svůj mozek a svoje výplody z něj a snažím se nemyslet na to, jak vypadám.
Ostříhala jsem si vlasy, abych se o ně nemusela starat, nehty si koušu odjakživa, takže když si dám na ně lak, tak to stejně vypadá jako když mám na prstu tečku, nemaluju se a oblečení je nejlepší vytahaný a pohodlný. Jediný co mi zbylo jsou dietní návyky - moc nesolit, nesladit, skoro nejíst brambory (je tam škrob), dávat do všeho semena, klíčky, sezam nebo skořici a jíst bílý jogurty (zažívání). Ale to je asi tak všechno. Vypadám jak nuzák, protože jsem ho ze sebe udělala a něco vám teda řeknu, na co jsem jako filosofickým přemýšlením za poslední dva týdny, kdy chodím spát ve tři ráno, přišla - mám strach nad svým tělem přemýšlet. Jenže tohle striktní oddělování hlavy a zbytku těla už moc nefunguje.

buzzfeed.com

Mám strach, že jakmile o svém těle přemýšlet začnu, tak mi dojde, jak jsem strašně ale šíleně tlustá, že jenom sedím na zadku (což je mimochodem celkem pravda... ale minule jsem doběhla autobus!!), že jim nepravidelně a ještě k tomu samý nezdravý sračičky, jednoduše, že jsem příšerná! Což je blbost, ale bojuju s tím.
Bezpochyby musím přístup ke svýmu tělu změnit, protože ho potřebuju. Není to jenom stroj, kterej mě dovede z bodu A do bodu B, je to NÁstoj. Protože ačkoli se ráda schovávám za slova a svoje prupovídky a celkově spíš dávám na odiv svůj intelekt než tělo, což považuji v podstatě za správné, tak ale nejradši dělám věci, ve kterých hraje roli i moje tělo a můj výraz. Ať už je to divadlo nebo tanec.
Dřív jsem si myslela, že musím svoje tělo změnit, pak že ho musím jen milovat, a pak že se jednoduše musím smířit s tím, jak to je. Ale teď vím, že se svým tělem musím prostě pracovat a tím se s ním smiřovat, měnit, milovat ho. Najít v něm sílu a oporu, věřit mu.



Blíží se konec roku a já vim, co bejvá každoročně moje první předsevzetí - zhubnout. Ale já nechci bejt ani tak hubená jako chci, abych si byla jistá ve svým těle. Chci si jen tak viset na stromě.


A zasa ta Janka..♥

PS: Jinak píšu jako divá pořád svou "knihu"... zatím fakt v uvozovkách
PSS: Po novým roce bude všecko lepší, že jo?
PSSS: I tenhle blog.
PSSSS: Naděje umírá poslední! ♥