Za poslední dva dny vytahuju jenom taťkovo starý desky pouštím si je na gramofonu (teď mometálně Kryl - Bartříčku zavírej vrátka). V dětství jsme je poslouchaly pořád, naši si vždycky jen tak o neděli sedli po obědě ke kávě a pustili si třeba Tublatanku, Turbo nebo Deep Purple. Ale to samozřejmě není všechno - Beatles, Abraxas, Stromboli, Laura a její tygři, Goťák a bezkonkurenční Lucie. Dneska máme hudbu jako kulisu k práci nebo na cesty, ale naši si vážně tu hudbu pouštěli, aby si ji poslechli. Milovala jsem to. Připadali mi tak šíleně staří, protože my s bráchou jeli samozřejmě na vlně Šmoulů a Dády Patrasový.
Naši se oba narodili kolem roku 70 - Husákovy děti. A u nás se mluvilo (a mluví) o komunistech pořád. Co bylo, nebylo, jak to bylo, co se smělo, co se nesmělo. Taťka je úplně stejnej nostalgik jako já, takže často vzpomínal a vzpomíná. Měla jsem vždy hodně informací. Znala starý filmy, seriály, herce, písničky. Hodně mě to ovlivnilo, doteď mě život za komunismu zajímá a svých způsobem i fascinuje. Jsem takové Husákovo vnouče.
 |
| catracalivre |
Hodně věcí, co jsem takhle zprostředkovaně převzala od svých rodičů, patří mezi moje guilty pleasure. Když se řekne guilty pleasure, tak většina lidí vytáhne něco jakoby trapného - nosím tričko svýho kluka ven - ale v podstatě chce, aby to znělo drsně. Já se přiznávám, že dělám vážně trapárny - každý rok koukám na seriál Chlapci a chlapi s mladičkým Zounarem a nádhernou Vejmělkovou, bez Chalupářů a Léta s kovbojem by pro mě nebylo léto, miluju Cimrmany, Fontánu pre Zuzanu (i ten druhej s Haberou!), zbožňuju starý televizní inscenace (i ty slovenský!), viděla jsem všechny části Televarieté i Možná přijde i kouzelník a můj asi nejoblíbenější film vůbec jsou Starci na chmelu. Ono toho bude nejspíš víc, včetně tý maďarský písničky, co vložím na konec, ale nemůžu si pomoct. Připomíná mi to dobu, kdy byli moji rodiče hodně mladí rodiče v nové svobodné době, kterou si chtěli užívat. Užívat si to, co bylo, co je a co bude. Myslím, že hlavně táta tu svobodu hodně prožíval.
Ale abych to uzavřela nějak tak, co přinesl tenhle návrat zase mně do budoucna...tak hlavně teda chci gramofon a skoupit co nejvíc starých desek - co mi jen peníze budou stačit, ale taky, že je lepší mít všeho míň. Naši nám chtěli dopřát a jako děti jsme toho měly hodně, byly jsme možná až docela rozmazlení. A já jsem byla vždycky docela hrabivá, ale teď (možná i protože jsem se dvakrát stěhovala) mi došlo, že některé věci nechci, nepotřebuji a zahlcují mě samotnou. Že vlastní stačí tak málo, aby byl člověk spokojenej. Což je někdy, pokud si to člověk opět spojí s těma komunistama, docela děsivý i nebezpečný.
PS: Ale Michal David u nás byl zakázanej
PSS: A taky Jirka Korn
PSSS: Istenem znamená Bože, jediný, co z písničky rozumím
PSSSS: Vlastně ještě nentudom - nerozumím
Žádné komentáře:
Okomentovat