Zastávka na znamení

Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas... Co má tedy ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?...Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života. Může -li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!...

Co je, už bylo.

Co bude, už je.

Co minulo, Bůh vyhledá.

(Kazatel 3)

Velkou část života jsem věděla, kam patřím. Nebo aspoň bylo jasné, že mám žít s rodiči. Ty mi dávali domov, zázemí a pocit, že jsem "správně". Ale po letech na Západě jsem v Brně a už tři čtvrtě roku koukám z okna na protější oprýskanej dům. Na jednu stranu jsem tu ráda a byly i chvíle, kdy jsem tu byla šťastná vážně moc, ale taky vím, že můj čas pro Brno nejspíš momentálně vyprchal a já sbalím čemodán a pojedu kamsi. 

Mám strach z jiné řeči, věcí, zvyků a vůbec té dálky, ale asi bych spíš byla divná, kdybych ho neměla. Ale taky pochybuju, jestli je to, co chci udělat, správné. Jestli to není jenom rozmar mladické nerozvážnosti.A pak si říkám - i kdyby, tak co? A pak si řeknu... a pak si zase odpovím... a pak vím, že všechno v mém životě má smysl. Kterej já teď nevidím.

picjumbo.com

Dřív jsem razila heslo, že na nic v životě není správný čas a člověk si ho musí vytvořit sám. Ale není to tak úplně pravda. Jistě, v určitých maličkostech jako je návštěva kina nebo hvězdárny toho moc nevymyslíte a prostě se buď zvednete anebo ne. Pak jsou tu ovšem trochu vážnější situace, kdy abychom odhadli správné načasování, sázíme na naši milovanou intuici. 

Na intuici je nejvíc fascinující, že je zrádná. Protože někdy intuitivně jdeme tam, kam nás to táhne, někde v sobě víme, že je to ono. Ale je tu zrádce čas, který nám dá děsně sežrat, že ačkoli jsme na správném místě, tak v blbý čas. Anebo to vůbec nebyla intuice, co nás vedlo, ale prachsprostá egoistická touha.

Vždycky jsem taky věřila na taková ty malá denní znamení. Že když myslíte dlouho na nějaký film a oni ho pak dávají o neděli na Nově, tak je znamení, že se na něj máte kouknout a podobný prkotiny. Ve větších rozhodnutích je to se znameními zase na štíru, protože život není zastávka na znamení a při dobrém pátrání lze náznak vidět úplně za vším. 

Teď jak jsem tohle napsala, tak jsem popřela všechny způsoby rozhodování se, jsem si toho vědoma. Nic totiž není stoprocentní, musíte to prostě udělat. S nejlepším vědomím a svědomím. A je jasný, že miliarda věcí bude komplikovaná, nevyjde podle představ nebo se úplně posere, ale co jako?

Nejhorší je totiž nedělat nic. Né, vážně!! Nedělat nic je šílenej stereotyp v prázdnotě.

PS: Ano, je to Emma Smetana.

PSS: A tohle je fakt dobrá písnička, která nesouvisí s textem, ale je prostě dobrá.