Ale když píšu nic, tak myslím jako fakt nic. I tenhle blog píšu s vypětím nejvyšších sil. Už ani jíst mi nechutná, spát bych zase mohla pořád. Poslat jeden e-mail mi v průměru zabere tři dny. A o seminárkách ani nemluvim. Zítra mám zkoušku a když ji nedám... tak asi bude nedaná a já si jenom lehnu a budu koukat na Přátele nebo na AZ- kvíz a budu si počítat, kolik políček jsem uhádla a budu se sama sebe ptát, jestli existuje na planetě větší tragéd.
Jo, je to období předvánoční hibernace, totálního kolapsu všech životních a životaschopnejch buněk, protože jak jedete celej semestr jako fretka a najednou se zastavíte s punčem v ruce, sejme vás to. Pohoda a klid jsou sice v háji, ale touha po nich vás stejně uvrhne jako Otesánka do postele a všechny, sebevíc jednoduchý, úkony vám trvají uherskej rok.
 |
| s-media-cache-ak0.pinimg.com |
Vlastně žádnou vánoční náladu ještě nemám, protože ji nestíhám mít nebo protože mám pocit, že si ji nemůžu ještě dovolit. Ještě ne.
Je to konina, měla bych se vykašlat, navodit si zen a brát dokonalý život, jak přichází. Ale nejde to. Jsem zaseklá, unavená, nepříjemná, jak dovedu bejt jenom já. A nic se mi nechce říkat,, vysvětlovat, prožívat, oživovat, řešit. Chci bejt jenom já a nic. Ticho.
PS: Nic kloudnějšího ze mě nevypadne
PSS: La pardóna
Žádné komentáře:
Okomentovat